Pavel Josef Safarik v zivote i spisach: ke stoletym narozeninam jeho (Google eBook)

Predný obal
Tiskem a nʹakladem knihtiskʹarny Dra. Edv. Grʹegra, 1895 - 208 strán (strany)
0 Recenzie
  

Čo hovoria ostatní - Napísať recenziu

Na obvyklých miestach sme nenašli žiadne recenzie.

Zvolené strany

Obsah


Populárne pasáže

Strana 103 - Literatura naše jest arci ratolest literatury české; a všech nás nejvroucnejší žádost a nejsnajžnéjší péče býti musí, aby ní vždy zústala: nicméné však mne, co Slováka, by hodné bylo, aby tato část mé práce dokonalou obsahovala zprávu o spisovatelství našich Slovákú od Zalana až do našich časú, a tudy néceho aspoň nového do sveta a na trh nesla.
Strana 181 - Buďto se očisťme skutkem a dokažme, že jsme schopni svobodství, anebo se přelejme cvalem v Němce, Maďary a Vlachy, bychom nebyli déle jiným národům k obtíži a urážce, bychom nepřenesli pohanění a snížení naše na syny naše. Buďto doveďme, abychom s pravou chloubou mohli říci před národy Já jsem Slovan - anebo přestaňme Slovany býti. Mravná smrť jest nejhorší smrť.
Strana 179 - Vláda bodákův a špehův jest déle naprosto nemožná. Kdyby vláda bodákův a špehův byla možná, nebyla by vypadla z rukou těch, ježto ji měli, neboť byli obrové umu nevídaného a odvahy neslýchané, ale srdce bohaprázdného. Národové se uvázali ve svá věčná práva. Oniť se sestupují a radí o sobě io nás, o své io naší budoucnosti, radí nad Mohanem ve Frankobrodu i nad Dunajem v Budíne u Pešti, doma i vně mocnářství našeho. Nuže, když jiní národové o...
Strana 104 - Nelíbí se mi to, abysme sobě sami společně lhali a sebe sami nepravdú lákali. Čech, jak vidím, o zvuku svého nářečí zhola není schopný súditi — an mu srbské nářečí lenivé, zženilé, a jaksi hrubé pro mnohé a, o! — Ne tak páni! Mýlí Vás grammatika, etymologie atd. a porušuje súd aesthetického citu! Vezmite Vlacha, nebo kohokoli, kdo nerozumí ani slova našim nářečím, a potom nech mu každý čítá své.
Strana 181 - Proto dříve nežli se odevzdáme na milost jiným národům, nahlédněme hloub do vnitra duší našich, vizme, jaká v nich mravná síla, zkusme, jsme-li s to, bychom pozdvihli hlasu svého v radě národův, jsme-li s to, bychom jednali s nimi o rovnost národních práv na základě spravedlnosti, bychom jim dokázali, že umíme vládnouti i heslem svobodství, když oni nás viní, že jsme posud jen mlatem a nástrojem otroctví. Bude-li v nás mravná síla, pronikne-li jedna myšlénka,...
Strana 51 - Mé největší neštěstí jest, že obětovav nejkrašší část života svého zamyšlení onoho kraššího života národu svého, teď v síle mužství na to hleděti musím, kterak se ten blýskavý, bublinový svět mládenectví bourá, až naposledy nezůstane z něho nic, leč prouh rány, kudy šel blesk a srdce roztrhl* . . . Nebo v srpnu 1822: »U mne bohužel téměř všecko pusté leží: všaké péro ducha zlámáno!
Strana 51 - ... nic, leč prouh rány, kudy šel blesk a srdce roztrhl. Ale Vy se domníváte, že ještě všecko ztraceno není ! I já ... až podnes v lepším okamžení tak smýšlím a tak cítím, jako jsem již před pěti lety smýšlel a cítil . . . Ano, já až podnes hotov jsem všecko za milý národ svůj položiti, i život; nebo ovšem lépe jest oslaviti národ svůj smrtí, než jej znectiti životem' . . . II Především jemu i Kollárovi leželo na srdci vydati sbírku lidových zpěvů,...
Strana 87 - Piecken" potkati se hotov jsem. Ustrnul jsem neústupně na základech domnění mého o starožitnosti slovenské. Všecko, všecko je potvrzuje a každý den mi nové důvody podává a přináší. — Jen kdy tu německou hydru překonáme, i mezi námi, co do tohoto punktu, veselejší život zakvitá.
Strana 106 - Kocúrkova neznám. Jest tam, příteli, sídlo číhařství a špehounství celého slovanského světa, a největší zrádcové jsou našincové, ne Němci. Mně se až hnusí, když sobě připomínám měsíc tam ztrávený. I ti naši přátelé jsou rapotavé straky, které s každým tajemstvím sem tam za horúca běhají' . . . Přes to však byl odhodlán jenský úmysl svůj provésti.
Strana 36 - ... nesnadná býti . . Lehkou prací i ten největší duch přece nic výborného nestvoří, a mizerný básníříček jest to nejbídnější a nejpotupnější pod sluncem stvoření . . . Naši veršovci ve dvou hodinách, a je-li který zpozdilejší, ve třech . . . hotovi jsou, a tu potom Nebohém nadmutí až mílo, poletovati počnouce, těmi nejstrakatějšími veršíky, jež oni rytmy zovou, s Parnasu svého dští jakoby cedidlem tříbil, a srkají, jakoby z pytla sypal ; právě...

Bibliografické informácie