bripens dis, m. Plin. H. N. magister librationis, zigostata, zigostates: Wagmeister, Wäger, Abwäger: mérő, fontoló, mázsoló, mérték mester, mázsás úr. Syn. Ürad. ník nad Wáhu, wážní pán. boh. Učionit nad Wáhu. 2) Wážní Chleba, aedilis cerealis, Brodwäger: kenyér fontóló, boh. úředník nad Pekáči. wážní, á, é, adj. gravis, pon-, derosus, a. um: wichtig, schwer, gewichtig nehéz, terhes. Syn. tašti, terdowni, nákladní. Usus. Wážní W03, currus gravis (oneratus), be ladener Wagen, terhes szekér. 2) ponderosus, sui ponderis. suum pondus habens: wichtig, fein gehöriges Gewicht habend, j. B. Ducaten: nehéz maga nehézségű, igaz mértékü. Syn. platni, fwogu Wáhu magící. Usus. Wážná minca, nummus iusti ponderis (pretii), wichtige Münze, igaz mértékü pénz. 3) serius, severus, gravis: ernsthaft, kemény tekéntetü, szoros fenvétékű. Syn. prifní. Wážní Člower, vir severus, gravis, ernsthafter Mann, szoros fenyétékű ember. 4) gravis, multum valens, compunctivus: wichtig, von Wichtigkeit, viel geltend nachdrücklich: fontos, sokat érő, szívre-ható. 5) magnus, conspicuus, conspectus, eximius, gravis: wichtig, groß, ansehnlich, von Wichtigkeit: nagy, tekéntetre méltó, nevezetes. Syn. známeniti, zretelni, wel ti. Usus. Wážní muž, homo gravis (magnus), Mann von Wichtigkeit, tekéntetes (nevezetes) ember. Wážní Stutek, učinek: grave factum (res magna), wichtige That, nagy tselekedet. wážná prí čina, causa gravis (magna), wichtige Ursache, nevezetes ok. Welmi wážná Príčina, causa gravissima (maxima), Ursache von großer Wichtigkeit, igen nagy ok. Wážná Wec, res gravis (magna), Sache von Wichtigkeit, nagy dolog. Wážná Nemoc, morbus gravis (magnus), Krankheit von Wichtigkeit, nagy betegség. Lud pre množtwo, než Dostognost, wážňegsí: plebs turba, quam dignitate conspectior Liv. das Volk ist mehr zu achten an der Bahl, als nach Würde, und Ansehen: számos de nem igen nevezetes község. 6) magni momenti, momentosus gravis: wichtig, großen Einfluß habend, viel beitragend: nagy, nem semmi, értékes, valamit érő. 7) haustibilis, e: schöpflich, merithetö. Usus. Wážná Woda, haustibilis aqua, schöpfliches Waffer, meríthető viz. Wážnosť, i, f. gravitas, ponderitas, ponderositas, tis, f. Wichtigkeit, das Gewicht, die Schwere: nehézség. 2) valor, iustum pondus, ponderitas: Wichtigkeit, gehöriges Gewicht, der Werth einer Münze: igaz mérték. Syn. platnost. 3) serietas, severitas, gravitas: derErnst, die Ernsthaftigkeit: maga-rea viselés, maga tartás, kemény tekéntet, szoros fenyéték. Syn. Prisnost. Usus. Wážnost r Priwetiwoft'ú (3dworilostú) mésat; nelen wážním, ale i wludním (priwetiwim) bik a zdworilím: aspergere gravitati comitatem, die Freundlichkeit mit der Ernsthaftigkeit untermischen; ernsthaftig, und doch dabei freundlich seyn: maga viselése (tartása) mellett, emberségesnek, nyajaskodó nak nak mutatni magát. Abi geho einer tsinálni; másoknál kelemetessé (tekéntetessé) tenni. 7) valor, is, m. der Werth, die Giltigkeit, Wichtigkeit: árr, érdem, bots. Syn. Wážeňí, platnost. 8) momentum, Wich tigkeit, Einfluß in etwas: veleje a dolognak. Welikeg Wažnosti Wec, res magni momenti, Sache von großer Wichtigkeit bei etwas, nagy következésű (hasznú) dolog. 9) gravitas, magnitudo: Wichtigkeit, Größe: nagyság. Syn. Wel• tost. + wáznúti, wázl, wáznu, v. Wagon, u, m. Vásony, oppi- behnutí, á, n. introcursio, behowáňí, ¿, n. Nom. Verb. ex seq. whehowat, howel, hugem, freq; ex wbehnut. Usus. Wbehowat druhém do Reči neňí pekňe, interpellare loquentes, non est pulchrum, dedecet: es ge= jiemt sich nicht andre in ihren Reden zu stören, nem szép dolog mások beszédgyébe belé szólni. wbigani, á é, p. c. v. wbiti. wbígáňí, á, n. v. wbití. bigat, al, ám, V. I. imp. ag, v. wbit. wbigáwáňí, á, n. Nom. Verb. ex seq. wbi. wbigáwať, al, ám, freq. ex wbigat. wbit, wbil, wbigem (bah. wbiz gi et u), V. P. imp. wbi: impingere, incutere, infigere: hieneinschlagen, einschlagen: béütni, bé-verni. Syn, wrazit, wtlúck. wbiti, á, é, p. c. impactus, incussus, infixus, a, um; hineingeschlagen, eingeschlagen: bé-ütött, bé - verett, vertt. Syn. wrazeni, wtlučeni. Wbití, á, n. impactio, incussio, infixio, nis, f. Hineins schlagung, Einschlagung: béütés, bé - verés. Syn. Wrazes ní, Wtlučeni. +wbodení, á , é, p. c. v. ་ wpichnutí. twbodnuti, whodl, whodnu, fut. v. wpichnúť. wbrat sa, wbral sa wberem sa, V. P. imp. wber sa, v. we. brať sa. wbusti, whodl, wbodnu fut. v. wpichnúť. počas adv. tempestive, mature, in tempore zeitlich, beizeiten, zu rechter Zeit: korán, idején. Syn. wčasne, zawčasu. boh, zabi. wcafňe, adv. idem. wčasní, á, é, adj. tempestivus, maturus a, um: zeitlich, korán való. Wčela, i, f. apis, is, f. apis mellifica Linn. die Biene, Imme: méh. vulg. tela, Psela, Ščela. Usus. mladé Wčeli, i. e. Sog: apum soboles (examen). junge Bie nen fiatal méhek, raj. Ro. botné Wčeli, i. e. Nosički, které Rwiti zbiragú, a zná fagú: apes operariae, gerulae: Arbeiter, Buträger, zutragende Bienen, Zuträgerinnen: dolgozó (hordozó) méhek. úlné Wčeli, i. e. Plastňice: nen, fictrices apes, HonigmacherinHonigmachende Bienen : méz tsináló méhek. Prov. Gato Wieli sa motagú, non invicem conveniunt; omnia commiscent: fie find uneinig; fie fommen nicht überein: megnem egyeznek; mindeneket öszve zavarnak (kevernek). Wéelár, a, m. apum curator, apiarius, mellarius; meliturgus, i, m. Varr. Bienen= mann, Bienenwärter, Bienenmeister: méhész, méh-tartó. Syn. Wčelník. vulg. Čelar, Pfelar, Scelar. bob. Medať, Wčelař. 2) v. madar. + Wčelař, e, m. idem. Wielicka, i, f. dem. ex Wčeļ ta. Wielinec, nea, m. apiarium, alvearium, mellarium, i, n. melitton Bienenhaus, Bienenstand: méhes, méhes kert, méh tartó hely, méh-kas szék. Syn. Wčelnica, Úl wčel ní. boh. Wčelnice. Wielka, i, f. dem.apicula, ae, f. das Bienchen, Bienlein: méhetske. wčeľní, á, é, adj. apes adtinens, apiarius, a, um die Bienen betreffend, méhet illető. Usus. Wielná Romorka, v. út, Rát, wofčina. Wčelná Zelina, v. Dubrawňík. Wčel= ni Rof, alveus apiarius, alvear alveare, alvearium : Bienenkorb, méh kas, méhkosár. Wčelní mol, clerus Minn. Bienenkäfer, méhmoly. † wielńí, adj. omn. gen. idem. Wčelnica, i, f. v. Wčelinec. † Wielnice, f. v. Wielinec. Wčelníček, čka, m. dem. ex Wčelník (a). Wčelníček, čtu, m. dem. ex Wčelňík ( u ). Wiel Wielník, a, m. v. Wčelar. 2) wiera adv. heri, hesterna die : gestern, gestrigen Tages: tegnap, tegnapi napon. Syn. wčerag fébo Dňa. vulg. fiera. Usus. Wiera wečer (Rano), heri vesperi (mane), gestern Abends (früh ), tegnap estve (reggel). Wirragset, sta et fru, m. hesterna dies, der gestrige Tag, tegnapi nap. Usus. Od Wies tagstu, inde ab hesterno die, von gestern her, tegnaptól (tegnapi naptól) fogva. Pred Wčes tagstem, pred Wierem: nudius tertius, vorgestern, tegnap előtt. wieragfí, ¿, é, adj. hester pus, a, um: gestrig, gestern geworden: tegnapi. Prov. 5le dá wieragsého Dňa, nodum in scirpo quaerit Terent. den gestrigen Tag sucht er; er macht Scrupel wo keine find: a' kákán görtsöt keres. v. Šasi. 2) nuper admodum factus (natus): gestrig, nicht lange vor her geworden (geboren); nem régi, tegnapi. twieregsí, adj, omn. gen. idem, Whádzáňí, á, n. ingressio, nis, f. introitus, ingressus, us, m. das Hineingehen, bémenés, bé-lépés. Syn. Wood, Wkročení, Wstupeňí, Wstu» powání, Wkroćowání. wþádzať, al, ám, V. 1. imp. ag ingredi. intrare, introire, inire hineingehen, z. B. mit den Füßen: bé (belé) menni, lépni. Syn. wkročiť, wṛros tował, wstupit, wstupowat. twcházeti, zel, 3ím, idem. wchlupnúť, pnul (pel), pňem, V. P. imp. pni: incidere, cadere in fluidum: hineinfal len in etwas Flüssiges, valamibe bukni, bé - esni. 2) tropice. in memoriam venire, incidere einfallen, eszébe jutni. Nemohlo ti to do Rozu mu wchlupnúť? non poterat id tibi venire in mentem? fonnte es dir nicht einfallen, nem jnthatott az eszedbe? Wchod, u, m. ingressus, introitus, us, m. ingressio, nis f. der Eingang, Eintritt, das Hineingehen: bé - menetel, bé menés bé-lépés. Syn. whádzáňi. boh. Wgiti. 2) ingressus, aditus, locus ingressus: Eingang, Ort, wo man hinein geht: bé - menetel, bé-menésnek helye. 3) exordium, ingressus, ingressio, introitus: Eingang, Anfang, z. B. der Rede: bé menetel, kezdet. Syn. Počátek, Začá tet. 4) importatio, introitus: Eingang, Einfuhre: bé-menetel, bé vétel, jövedelem. Syn. Dochodek, Donasek. whoseňí, á, n. v. Wchádzáňí. whoSit, il, im, V. P. imp. wchod, v. wchádzať. wčil, adv. nunc, iam, in prae senti, actu, actualiter: "jeßt, jezo, jehunder, ißt, ißo, ißunder: most, mostan, mostanság, mostanában. Syn. wčilet, wčilka, vulg. wčilát, wčul, wčulek, wiuleka (i); teras. boh. nini, niñičko, níňčto. Usus. Wiil prám, písem, nunc ipsum (hoc ipso tempore) scribo, eben jest (jeht gleich) schreibe ich, éppen most irok. Weil prám prisel, modo recte venit, ist gleich fam er, éppen most jött - el. Wčil más Priležitost ́preukás zať sa, Edo si? nunc campum habes ostendendi, qui vir sis? jest fanst dich zeigen, was für ein Mann du seyest, mos mostan vagyon alkalmatosságod hozzá, hogy meg - mutassadd, mitsoda férfi vagy? * Wčilagset, stu, m. v. wči. Legfet. weilagsi, á, é, adj. v. wči Legfi. *wčilát adv. v. wčil. modernum 4 rem, hienein zielen mit etwas, bé tzélozni valamivel. wěilka, adv. v. wčil. Weilowání, á, n. v. Wcílení. weilowat, lowal, lugem V. I, imp. lug, v. wcilit. wcpaní, á, é, p. c. v. wecpaní, Wcpání, á, n. v. Wecpáwáňí. wepawat, al, ám, freq. ex wcpat, v. mecpáwát. wčul adv. v. wčil. Beit, mostani ido. Os wiiwiulagsi, et wiulegsi, á, legstu, ab isto tempore (momento), von ist an: mostantól fogva, wčilegsí, á, é, adj. modernus, hodiernus, actualis, e; qui (quae, quod) nunc est, praesens, tis, nunc: jeßig, ißig, gegenwärtig, heutig: jelen-va é, adj. v. wčilegsí. wdačeňí, á, n. v. W8ečeňí. lo, mostani, mái, vulg. wčiwSačliwi, a, i, adj. T wSečliwi. wsadliwost, i, f. v. Secli.. wost. w8ačne adv. v. wSečńe, *w8ační, á, é, adj. v. wšeční. * W8ačnost, í, f. v. W8eč, nosť. *wsat, u, m. v. Wset. Lagsi, teragsi. boh. niñegsi. mái nạp. wčilet, adv. dem. ex wčil. Syn. wčilta. boh. niñíčko, niñčto. Weileňí, á, n. introcollineatio, das Hineinzielen, bé - tzélozás. weilit, il, im, V. P. imp. well, nečím: collineare intro wdawati, al, ám, v. wie dáwat. II. rec. wdawat se, v. widáwať sa. wsawki, gen. wdawek, f. pl. v. Widag. Wšečeňí, á, n. gratificatio nis, f. Cic. Willfahrung, Ges fälligkeit: kedveskedés. † wdechnuti, chi, cnu fut. v. wdichnút. w8ečit se, il fe, im fe, V. I. "imp. w8eč fa: gratificari alicui quapiam re Cic. Jemanden ein Gefallen thun, etwas zu Gefallen thun, zu Willen feyn, willfahren: kedveskedni valakinek valamivel. Syn. |