Obrázky na stránke
PDF
ePub

wichlupení, á, é, p. c. pilis privatus; a, um: der Haare beraubt: meg - kopasztatott, meg-kopaszodott. Syn. wi dblpení.

wichlupiť, il, ím V. P. imp. lup: pilis privare, pilos alicui extrahere: die Haare ausreisen, meg-kopasztani; a' haját, szőrét ki- tépni, kihúzni. Syn. Chlupi" (Wlasi ) witchat.

wichlupkaní, á, é, p. c. v. wichlipaní.

wichłupkať, al, ám V. P. imp. tag, v. wichlipat. wichlupnúť, pnul (pel), pňem, V. P. imp. pni, v. wichli pnúť.

wichlupnutí, á, é, p. c. v. widlipani.

:

Wichlupnutí, á, u. v. Wichlipáňí, Wichlupowáňí, á, n. Nom. Verb, ex seq. wichlupowat, powal, pugem, freq. ex wichlupnúť. Wichod, u, m. exitus, egressus, us, m. der Ausgang, das Ausgehen kimenetel, kimenés, ki-járás. Syn. Widászání, Usus. Wichod na Roči, na wozi (boh. Wige fi, wigezd): a.) exitus curulis, evectio: das Ausfahren, Abfahren kotsin való ki-menés, el-menetel. b.) evectio ad superiorem locum: das Auffahren in die Höhe, z. B. mit dem Wagen: kotsin való fel-menés, fel-járás, Widos na Roni (boh. Wigeti, Wige38) initium equitationis, excursus, exitus: das Ausreiten, Abreise zu Pferde: ki-lováglás, ló - háton való ki (el) menetel, menés, járás, sétálás. 2) locus exitus, apertura. exitus: der Ausgang, Ort, wo man ausgeht,

oder Ausgehen kann, Defnung: ki-menetel. 3) Wicod Slun. ca, Swézdi : ortus solis, stellae etc: der Aufgang, das Aufgehen der Sonne, Sterne : a' napnak, tsillagnak feltetszése, feljövetele, kelése. Wichod Sluncu presist, occupare ortum solis. dem Sonnenaufgange vorkommen, a' nap fel - tetszését megelőzni; előbb fel - kelni, mint sem a' nap fel-tetszik. 4) oriens, plaga orientalis: die Gegend, wo die Sonne aufgeht, Morgen, Morgenland: nap kelet; a' világnak nap kelet felől valé része. Odwichodu, od wi chodnich Stran: ab orientis partibus: vom Sonnenaufgan. ge, vom Morgenlande, nom Morgen: nap - kelet felöl, nap-kelettöl wichosení, á, é, p. c. ambulatione (cursitatione) obtentus, a, um: durch Herumgehen (Herumreisen) erhalten, erlangt: ki-jártt, járással meg (el), nyertt.

wichodeňí, ¿, n. v. Wíchod per 3 Nros. 4) obtentio (adsecutio) rei per ambulationem (cursitationem); Erlangung einer Sache durch das Herumgehen ki-járás, járással való el (meg) nyerés. wicosit, il, ím V. I. imp. wichos, v. wichádzať, wist'. II. rec. wichosit fa: satis ambulare, incedere: genug herumgehen (einhergehen): eleget járni, kelni. 2) satis vagari. genug herumschweifen, eleget tsavarogni széllyel járni, kóborlani, kószálni, tzéklázni, ki- koszálni magát.

wichosit, il, ím V. I. imp. wichos: posse ire (incedere, ambulare) im Stande seyn

ju

[ocr errors]

zu gehen, járhatni, győzni a' járást. Usus. Este gas wami preto bár celí Deň wichosím, ego integra quoque die vobiscum ire (incedere, ambulare) possum, ich bin noch im Stande mit euch den ganzen Tag zu gehen, még én kéntekkel egész nap-is járhatok, el- gyözöm a járást. 2) ambulatione (cursitatione, ambulando) adsequi, consequi, obtinere: durch Herumgehen ers langen, bekommen, erhalten : ki-járni, járással meg-nyerni, el- érni.

wichodní, á, é, adj. orienta

lis, e; eous, a, um: morgens ländisch, nap- keleti. Usus. wichodná Zem (Kragina), terra orientalis, Morgenland, nap-keleti tartomány. twichodní, adj. omn. gen. idem.

Wichor, u, m. turbo, inis m. circius, i, m. Saufewind, Würbelwind, Windwürbel: forgó szél, szélvész. Syn. Wichorica, Wetrica. boh. Chumel, Chumelice, Wicher, Wichrice. Usus, Ohňiwi Wichor, Oheň nebesti, kteri f Powes trá dolu padá: Feuer, das herunter fällt aus der Luft: tüzes eső.

Wichorica, i, f. idem. wichowani, á, é, p. c. sustentatus, alitus, altus, intertentus, a, um: unterhalten, genährt, ki (fel) tápláltatott, ki-tarlatott. Syn. wiziweni. 2) educatus eductus: erzos gen, auferzogen: fel-neveltetett, fel-neveltt. Syn. odo. wani. Usus. Dobre wichowaní, bene educatus, wohl erjogen, jól fel-neveltt. boh. zwedení.

Widowání, á, n. sustentatio, interlentio, nis, f. Unter

haltung, Aushaltung, Nahrung : ki (fel) táplálás, ki- tartás. Syn. Chowa, Chowáňí, Wižiweňí. 2) educatio, eductio: Erziehung, z. B. der Kinder: fel-nevelés. Syn. Odhowáňí. Usus. Dobré Wichowání bona educatio, gute Erziehung, wenn die Kinder gut erzogen werden: jó felnevelés. boh. Zwedenost.

widowať, al, ám V. P. imp. wag: alere, intertenere, sustentare, tueri: unterhalten, ernähren, erhalten mit der Speis fe: fel, ki-táplálni, ki-tartani. Syn. obstarať, wižiwit. 2) educare, educere: erziehen, auferziehen, aufziehen, groß jies hen, z. B. Kinder, Thiere ? fel-nevelni. Syn. odchowat. boh. wihlídati, zwest'i. Usus. Gá sem tu wichowal, gako bi moga wlastná Céra bola: illam educavi pro mea, ich habe sie erzogen nicht anderst als meine eigene (wie meine) Tochter: mintha saját leányom volna, úgy neveltem fel ötet. II. rec. wichowat fa, V. wis ziwił sa.

tor,

Wichowatel, a, m. alitor, aleducator, sustentator, is, m. nutritius, i, m. Ers nährer, Unterhalter, Erzieher, Auferzicher: tápláló, feľ - ne

velő.

Wichowawáňí, á, n. Nom. Verb. ex seq. wichowawat, al, ám freq. ex wichowat.

Wichowawatel, a, m. v. Wi chowatel.

† wichtadle adv. v. wischle. † wichťadlí, ά, é, adj. v. wischlí.

† Wichťadlost, i, f. v. Wifchlost. † wichradnúti, dl, Snu fut. v. wischnút,

wichrátani, á, é, p. c. exsereatus, a, um: ausgeräuspert, hákogva ki-pökött. Syn. wis drhlani, wichrkani, wiplutí. Wichrákání, á, n. exscreatus,

!

us, m. Coel. Aur. exscreatio, nis, f. Plin. H. N. das Ausriufpern, Ausräusperung: hákogva ki- pökés. Syn. Wi Hrablání Wichrkaňí, Wiplutí. wichrákat, al, ám et čem V. P. imp. tag, et wichrač: exscreare Cels. ausraufpern, hákogva ki - pökni (-köm). Syn. wichtáknut, wichrchlat, wichrkat, wichṛknúť, wiplút. Wichrákáwáňí, á, n. Nom. Verb. ex seq. wichrákáwat, al, ám freq. ex wichrákat.

wichrákliwí, á, é, adj. exscreabilis, e: Plin. H. N. was ausgespien (ausgeräuspert) werden kann: ki-pökhető. wichraknút, knul (kel), knem, V. P. imp. tni, v. wichrá tat. Wichrakowáňí, ά, n. Nom. Verb. ex seq. wichrakowat, fowal, kugem, freq. ex wichrákat. wichrapení, á, é, p. c. fractus, a, um: gebrochen: el-törött. Syn. rozbití, wichrapit, il, ím V. P. imp. crap, Senec: frangere, confringere ollam: brechen den Topf, el-törni. Syn. rozbit. II. passive. wichrapit sa, frangi, confringi: gebrochen werden, brechen neutr, törni neutr. el- torni. Syn. rozbit fa. Wichrapil fa 5rnec, fracta est olla, der Topf ist gebrochen, eltörött a' fazék. Wichrapowání, ά, n. Nom. Verb. ex seq.

wichrapowat, powal, pugem, freq. ex wichrapit. II. rec. wichrapowat sa, freq. ex wi drapit sa.

wichrchlani, á, é, p, c. V. wichrákani.

Wichrchláňí, á, n. v. Wichrá tání.

wichrchlat, lal, lem V. P. imp. cli, v. withrákat. Wichrchláwáňí, á, n. Nom. Verb. ex seq. wichrchláwať, al, ám freq. ex wichrchlat.

† wichtice, v. Wichor. wichrkaní, á, é, p. c. v. widráraní.

Wichrkáňí, á, n. v. Wichrátáňí.

wichrkat, al, ám V. P, imp. ag, v. wichrátať. Wichttet gen. Wichitku, m. v. Wipluwer.

wichetnut, knul (kel), knem, V. P. imp. tni, v. wichṛá. tat. wichtknutí, á, é, p. c. v, wis chrákaní.

Wichrknutí, á, n. v. Wichrátáňí.

Wichrkowáňí, á, n. Nom.Verb. ex seq.

wichrkował, towal, tugem, freq. ex wichrtnúť, Wichúdáňí, á, n. v. Chudnutí. wichudat, al, ám V. I. imp. dag, v. chudnúť. wichudle adv. v. schudle. wichudlí, ¿, é, adj. v. schudlí, wichudnúť, dnul (del), dnem, V. P. imp. dni, v. schudnúť, wichudnutí, á, é, p. c, v. sœud, nutí.

Wichudnutí, à, n. v. Schuda nutí.

* Wichwaceňí, á, n. v. Wichwateňí. *wichwacik, il, ím, v. wichwes tit.

Wichwacowání, á, n. v. Wichwateńí, wichwacowat, cowal, cugem,

um:

V. I. imp. cug, v. wichwa. Eit. wichwálení, á, é, p. c. dilaudatus Cic, laudatus, celebratus, praedicatus, a, gerümht, gelobt, sehr gelobt: igen ditsérletett. Syn. wichwa. Powani. Wichwálení, á, n. dilaudatio, laudatio, celebratio, praedicatio, nis, f. das Loben, Rühmen: meg-ditsérés. Syn. Wichwalowání. wichwálit, il, ím, V. F. imp. wichwal, reg. acc. laudare. dilaudare Cic. celebrare, efferre, praedicare rühmen, los ben, lobpreisen, sehr loben, gleichsam zerloben: igen (erösen) ditsérni. Syn. wichwalował, welmi chwálit. wichwalowani, á, é, p. c. v. wichwalení.

Wichwalowání, á, n. v. wie cwáleňí. 2) gloriatio. iactatio, iactantia: das Prahlen, die Prahlerei: ditsekedés, kérkedés. Syn. Wichwalownost', boh. Chlubení, gonoseňí. wichwalowat, Powal, lugem V. I. imp. lug, v. wichwálit. Usus. Po každém skoro Slo we mňa wichwalowal (chwas Pil), alternis pene verbis me laudabat. faum redete er zwei, oder drei Worte, daß er mich nicht lobte: ö engemet majd minden szavában ditsértt. II. rec. wichwalowať sa z ňečím, superbire, gloriari re (de re), iactare (effere) se, placere sibi: prahlen, prangen, etwas von sich rühmen, sich rühmen wegen etwas, fich viel wiss fen mit etwas i. e. sich etwas einbilden valamivel ditsekedni, kérkedni. boh. chlubiti

:

fe, clubiwat se, hnositi fe wichlubowati (e. Prov. Sám fa wichwaluge, ipse sibi tibicen est, er lobt sich selbst, ô maga ditséri magát. Wichwalowatel, a, m. laudator, dilaudator, praedicator, is, m. encomiasta, panegyrista Sidon. ae, m. Lobredner, ditsérő. 2) v. Wichwalowňík, wichwalowatelčin, á, é, adj. poss. ex seq. Wichwalowatelka, i, f. laudatrix, dilaudatrix, praedicatrix, icis, f. Lobrednerinn, ditsérő aszszony. 2) v. Wichwa. lownica. wichwalowatelow, a, e, adj. poss. ex wichwalowatel. wichwalowne adv, laudatorie, honorifice, panegyrice; rüh mend, lobendigen ditséretessen, ditsérve, 2) gloriose, cum gloriatione, iactabunde : prachlerisch, kérkedve, ditsekedve. boh. lubňe, honośne, wichwalowni, á, é, adj. lau

datorius, collaudatorius, panegyricus, a, um: rühmend lobend ditsérő, ditsöitö. Dis chwalowna Reč, panegyricus (sermo) Cic. panegyris: Lob rede, ditsérő beszéd. Wichwa lownu Reč držať nad ňeť:m, laudare aliquem, Lobrede halten auf Jemanden, ditsérő beszédet mondani valaki felett: 2) gloriosus, gloriabundus, prahler, prahlhaft: kérkedä, ditsekedő. boh. clubni, ho. noiní. Usus. Wichwalowni Clowek, v. Wichwalownik, Wichwalowńica, i, f. gloriosa, femina glorians: Prahle rinn, Pocherinn: ditsekedöné, kérkedöné. Syn. Wichwalowatelka. 2) v. Wichwalowatelta. wichwalowňiččín, a, e, adj. poss. ex Wichwalownička.

[ocr errors]

wichwalowňiććin, a, e, adj. poss. ex Wichwalownica. Wichwalowńička, i, f. v. Wichwalowńica.

Wichwalowňík, a, m. iactator, gloriator, ostentator, is, m. thraso Terent. gloriosus, i, m. Pocher, Prahler, Prahlhans : kérkedő, ditsekedő , maga ditséretét v idászó. Syn. Wich walowatel. boh. Chwasta. 2) v. Wichwalowatel. wichwalownikow, a, e, adj. poss. thrasonis, dem Prahler gehörig, kérkedőé. 2) v. wi walowatelom. Wichwalownost', i, f. cupiditas gloriandi, die Prahlsucht, kérkedősség. 2) v. Wichwalo. wání 2 Nro.

wichwaṭaní, á, é, p. c. v. wis cwatení.

Wichwátání, á, n. v. Wichwa. tení.

wichwátať, al, ám, V. P. imp. ag, v. wichwatit.

wichwalení, á, é, p. c. v. wie ditení.

Wichwałeńi, &, n. v. Wichitení. wichwatik, il, ím, V. P. imp. wichwat, v. wichitit. wicicaní, á, é, p. c. exsuctus, a, um: ausgesaugt, ki-szopott, kiszitt. boh. wicecan. Micicáňí, á, n. exsuctio, nis, f. Ausfäugung, ki- szívás, kiszopás. boh. Wicecáňí. wicicat, al, am, V. P. imp. ag: exsugere, ausfäugen, kiszopni, ki színi. boh. wicecati, wislati.

Wicicáwání, á, n. Nom. Verb. ex seq.

wicicáwať, al, ám, freq. ex wicicat.

wičichnúť, chnul (chel ), chňem, V. P. imp. dni: odorem amittere, odoratu privari; verriechen, sich verriechen, den Ge

ruch verlieren: a' szagot (illatot) el-veszteni. wičichnutí, á, é, p. c. qui (quae, quod) odorem amisit; odore privatus, a, um: verrochen, was den Geruch verJohren hat: szag (illat) nélkül való. Wičichnutí, á, n. odoris amissio, Berriechung. Berlierung des Geruchs: a' szagnak (illatnak) elvesztése.

[ocr errors]

† wičichnúți, dl, nu fut. v. wičichnúť.

Wicichowáňí, á, n. Nom. Verb. ex seq.

wicichował, howal, chugem V. I. imp. dug, v. wicichnút. † wiciditi, il, im, fut. v. wis čist'it.

wicifrowani, á, é, p. c. ornatus, exornatus, a, um: aufgeput, gepußt, geschmückt: feltzifrázott. Syn. witrasení, boh. wisperkowani. Usus. Wfečet ge wicifrowani, totus est

exornatus.

Wicifrowání, à, n. ornatio,

exornatio, nis, f. Aufpugung, Schmückung: meg-ékesítés, fel- tzifrázás. Syn. Witráfe ní. boh. Wisperkowání. wicifrowat, towal, rugem, V. P. imp. tug: ornare, exornare: aufpußen, pußen, schmü cfen: fel- tzifrázni, meg-ékesíteni. Syn. witrásit. bol. wis fperkowati, wislechtiti. II. rec. wicifrowat fa, se exornare, sich aufpußen, fel - tzifrázni magát. Syn. wikṛásiť sa. Wicifrowani, á, n. Nom. Verb. ex seq.

wicifrowawat, al, ém, freq. ex wicifcowat. wicigánení, á, é, p. c. mentitudo (mendaciis, fallaciis) obtentus, a, um: abgelogen, durch Falschheit (Betrügerei) ers worben, durch Lügen erhalten: hazug

« PredošláPokračovať »