wiklúzt, wiklúzel, wikluzem V. P. imp. wikluz: v. wie Flúznúť, Úsus. 3 Ruk wiklúzť, e manibus elabi, aus der Händen entwischen, entrunnen, kezéből ki-szabadúlni, ki-szaladni. wikmeňení, á, é, p. c. v. wi. Flucowani. Witmeñení, á, n. v. Wiklučo. wání. witmenit, il, im, V. P. imp. Emen, v. witlúčować. Wikmenowání, á, n. Nom. Verb. ex seq. witmenowat, nowal, nugem, freq, ex witmeniť. witminení, á, é, p. c. v. wis luhani. Witmíňeňí, á, n. v. Wiluhás ňí, witminit, it, im, V. P. imp. witmin, v. wiluhat, wikmotrit, il, ím, V. P. imp. tri desinere esse patrinum aufhören ein Path zu seyn, megszünni aʼ komaságtól, nem lenni komának. wikňihárik, íl, ím, V. P. imp. har: desinere bibliopolam, bibliopegam, vel typographum esse aufhören ein Buchhandler, Buchbinder oder Buchdrucker zu seyn: könyv-árulástól, könyv - kötéstől, vagy könyv nyomtatástól megszünni. wikñísaní, á, é, p. c. wiki. wani. der Deckel, 1. B: eines Fakes, einer Schachtel: fedő, fedél, valami edényen. Syn. Wičko. 2) Studničné Wito, puteal, alis, n. der Deckel eines Brun☛ nens, kút-fedél. wikoskodáčení, á, é, p. c. v. wikoskodákaní. Witodkodáčení, ά, n. v. Wi koskodákání. witodkodáčiť, il, ím, V. P. imp. wikodkodáč: v. wikod. rodákat. wikoskodákaní, ¿, é, v. wi.buchnutí. 2) v. wikeičaní, wi wolaní. 3) v. widránkaní. Witodkodáťáňí, á, n. v. Wi. buchnutí. 2) v. Wikričání, Wiwolání. 3) v. Widran táňí. wikoskodákat, tal, cem, et tám V. P. imp. Fag: desinere glocire (glocitare), auf. hören zu glucken, többé nem kodátsolni (-lok), kotyolni (-lok. 2) v. wibuchnúť. 3) v. witričat, wiwolat. 4) v. wi Sránkat. wikolkaní, á, é, p. c. v. wie tworení. Wikoltání, á, n. v. Witworeňí. wikolkat, al, ám V. P. imp. v. witworit. Wikonać, a, m. v. Wikonatel. wikonaní, á, é, p. c. absolutus, consummatus, actus, peractus, adimpletus, executioni datus, factus, effectus, perfectus, confectus, a, um: verrichtet, ausgerichtet, ausge führt, vollgezogen, bewirkt: véghez-vitt, el-végeztetett, tellyesíttetett, el – végzett, véghez-mentt, meg-lett, megtett, meg-tselekedett. Syn. učinení, wibaweni, wiplňení, dokonani, wipravení. boh. pogednaní, Usus. Rdiž uf zúpĺňa Službi Bozké wi. to konané boli ; po witonanich Službách Bozkich, perpetratis sacris Liv. da der Gotted, dienst (das Opfer) vollgezogen (aus) ware! rendesen véghez menvén az Isteni szolgálat. Wikonáňí, á, n. absolutio, nać, Wikondwać, Wikoná. wać, Wikonáwátel, Wiplňitel. wikonatelow, a, e, adj. poss. ex praed. Syn, witonačow, witonáwáčom, witonáwate low. tel. wikonáwáčow, á, í, adj. poss. Wikonáwatel, a, m. v. Wi- wikončení, á, é, p. c. cuspi adimpletio consummatio, Wikonáwać, a, m. v. Wikona. actio, peractio, effectio, confectio perfectio, executio, nis, f. Ausführung, Ausrichtung, Berrichtung, Bollziehung, Bewirkung: el-végezés, végben (véghez) vévés, bé-tellyesítés. Syn. Učiňeňí, Wibaweňí, Wiplňeňí, Wipraweňí. boh. Pogednání. wikonať, al, ám V. P. imp. ag: absolvere, consummere, exsequi, agere, peragere, facere, efficere, conficere, perficere, patrare, perpetrare: ausführen, verrichten, aus richten, vollziehen, bewirken, zu Stande (zur Wirklichkeit, zu Ende) bringen: el - végezni, végbe (véghez) vinni, bétellyesíteni, végére hajtani, tekélleteségre hozni, meg-tselekedni. Syn. wibawit, wi prawit, wirisit. boh. poge dnati, v. dokonat. Usus. Pozdraweni wironat, nunciare, nuncium exsequi: ausrichten einen Gruß, a' köszöntetést véghez-vini. boh. 381ti. witonám gá to, abis to Mesto obdržať mohel: efficiam, ut locum illum obtinere possis: ich will es bewirken, damit du diese Stelle erhältsta véghez viszem, hogy azt a' helyet meg-nyerhessed. Wikonatel, a m. factor, confector, perfector, adimpletor, absolutor, executor, is, m. Ausrichter, Berrichter, Bolt bringer, Bollzieher, Bewirker véghez vévő tellyesítő, megtsináló, Syn. Cinitel, Wiko datus, acuminatus, acutus, a, um: gespist, spiß gemacht: meg-hegyesíttetett. vulg. wi fpicowani, wispikatení. Wikončení, á, n. cuspidatio: acuminatio, nis, f. Spißung, Spizmachung: meg - hegyesítés, meg-hegyzés. vulg. Wis spicowani, Wis picateňí. witončit, il, im, V. P. imp. ći: cuspidare acuminare, acuere: spißen, spiß machen, schneidende oder stechende Werks zeuge meg-hegyesiteni (-tem), meg-hegyzeni (zem.) vulg. wispicował, wispicatit. wikopaní, á, é, p. c. effossus, erutus, egestus, a, um: auês gegraben, herausgegraben, durch Graben hohl gemacht, ausgeschart : ki-ásott. Usus. Witopaná Studňa, puteus, fons: ber Schöpfbrunn: ásott kút. wikopání, á, n. effossio, eruitio, egestio, nis, £. die Ausgra bung, Herausgrabung: ki-ásás. witopat, pal, pem et pám, V. P. imp. witop, et witopag: effodere, eruere, egerere: ausgraben, herausgraben 3. B. einen Baum; durch Gra ben aushöhlen, oder machen, 3. B. einen Teich: ki-ásni. Usus. Roft'i ze Zeme wikopať, ossa ruere, educere Virg. die Gebeine aus der Erden auss graben, a' lsontokat ki-ásní, ki-szedni. Rdiž umrem, a w Zemi ležať budem, chcel bif ma wikopat, bis ma mohel wiset x. 2) 38 preč! načím ho len witopat: foras estote profani. Wikopáwání, á, n. Nom. Verb. wikopáwať, al, ám, freq. ex wikopował, powal, pugem, freq. ki-pusztítás. Syn. Wihubeňí, Wikazeňí. boh. Wikočeňeňí. wikoreňit, il, ím, V. P. imp. reń : ren eradicare, exstirpare, radicitus evellere: ausrotten, mit der Wurzel ausreißen: kiirtani, gyökerestől ki - szaggatni, gyomlálni. Syn. wiElučował, witrhat. Usus. Mrcha Zélina ne tak lahko wikorenit sa dá, mala herba non tam facile exstirpatur: das Unkraut läßt sich nicht fo leicht ausrotten: rosz fű nem olly könnyen vész-el. 2) excidere, exscindere, delere : ausrotten, zu Grunde richten, · Dinge, Geschöpfe: ki-törleni, el-pusztítani. Syn. wiplemenit, wipleńit, wihubit, wikazik. † wikoreňiti, il, im, fut. idem. Wikoreňowání, á, n. v. Wie koreňeňí. . wikoreňował, nowal, ňugem freq. ex witorenit. witotenowati, owal, ugi (u), idem. wikorhelowak, lowal, lugem, V. P. imp. tug: ab excessivo potu cessare, aufhören zu fau= fen: a' fellettébb való-ivástól magát tartóztatni, meg-szünni. witoristowani, á, é, p. c. praedis (rapinis) exhaustus, evacuatus, a, um: ausgebeutet, durch Beuten ausgeleert kiprédáltatott, prédálással kiüresíttetett. Syn. wirabowani. 2) v. ftoristowani. Wikoristowáňí, ά, n. per rapinas (praedas) exhaustio, evacuatio: Ausbeutung, Ausleerung durch Beuten: ki-prédálás, prédálással ki-üresités. Syn. Wirabowání. 2) v. Štoristowáňí. wikorbačowani, á, é, p. c. v. witoristowat, towal, tugem, V. P. imp. tug: praedis (rapinis) evacuare, exhaurire: ausbeuten, durch Beuten aus& fee. leeren: ki-prédálni, valakit prédalással ki-üresíteni. Syn. wirabował. 2) v. koristowat. wikofeni, á, é, p. c. exfalcatus, falcando exemtus, a, um : ausgemähet, herausgemähet: kikaszáltatott. Wikojeňí, á, n. exfalcatio, falcando exemtio: Ausmähung, Herausmähung: ki-kaszálás. witosit, il, im, V. P. imp. wiFof: exfalcare, falcando eximere: ausmähen, herausmähen: ki-kaszálni. Witosowání, á, n. Nom. Verb. ex seq. wikosowat, sowal, fugem freq. ex witofit. Syn. witásat. wikotení, á, é, p. c. de foetu ovium, canum etc. editus, effusus, effetus Colum. progeneratus, a, um: geboren, ausgeheckt: elletett, ellettetett, szültt, vetett. 2) effoetus, etfetus Plin. infoecundus, sterilis, e: durch das viele Gebähren geschwächt: meddő, nem ello. 3) v. witlopení. Witoteňí, á, n. editio, effusio, progeneratio, nis, f. das Gebähren, die Ausheckung: meg-ellés, meg-kölközés, szülés, vetés. 2) effoetus (sterilis) status, infoecunditas, sterilitas; Schwächung durch das viele Gebähren: meddöség, megmeddölés, nem ellés, nem kölközés. 3) v. Wiklopeňí. wikotit, il, ím, V. P. imp. witot: edere, effundere, progenerare: eine Leibesfrucht gebähren, außhecken: meg-elleni, meg-kölközni, szülni, vetni. 2) v. witlopit. II rec. witotit fa: effoetam (sterilem) reddi, fieri, sterilescere: durch das viele Gebären geschwächt wers den meg-meddölni (lök), meddövé lenni, nem elleni. Syn. wigalowet. 2) v. pretotit fa. III passive. edi, effundi, progenerari: ausgeheckt (geboren) werden, meg-ellettetni, szüllettetni, vetetni. 2) v. wiklopiť sa. wikotúlaní, á, é, p. c. v. wigúlaní. Wikotúláňí, á, n. v. Wiģú. lání. wikotúlať, al, ám, V. P. imp. lag, v. wiğulat. II. rec. wi totulat fa, v. wiğúlať sa. wikotúlení: á, é, p. c. v, wiğulení. Witotúleňí, á, n. v. Wiģu leňí. wikotulit, il, im, V. P. imp. tul, v. wiğulit. II. rec. wo Fotulit fa, v. wigúliť sa. wikowani, á, é, p. c. v. wis tuti. Wiłowáňí, á, n. v. Wikuří. : wikowat, al, ám, V. P. imp. ag, v. witut. Wikowatel, a, m. procusor, excussor, excusor, is, m. Ausschlager, Schmied: ki-verö, ki-útö, ki-kovátsoló. Syn. ukowatel, Wiklepač. wikowatelow, a, e, adj. poss. ex praec. wikowi, á, é, adj. viciarius, a, um: die Wicken betreffend: lendeket (bükönt) illető. Syn. wiční. boh. wikwowi. Witowina, i, f. stramen vi ciarium, Wickstroch, Wickenstroch: lendek (bükön) szalma. Syn. wičná (wikowa) Slama. boh. Witwowina. Wikowisčo, a, n. ager viciarius, Wickenacker lendekföld, bükön- föld. Syn. wi kowá (wičná) Róla, boh. Wit wiste. Wikowica, i, f. v. Wikwica. wikozowani, á, é, p. c. incrustatus, a, um: überzogen (ans gestrichen) mit Mörtel: meg (bé)-vakoltatott. Witožowání, ά, n. arenatio Vitruv. incrustatio parietum Pandect. Ueberziehung, Anstrei/hung (der Wand sc.) mit Mor tel: meg (bé) vakolás. witozował, żowal, zugem, V. P. imp. zug, cum acc. Stenu, Dom: incrustare, incrustare, inducere arenatum Plin. H. N. tectorium Cic. überziehen, austreichen, bewerfen (die Wand, das Haus) mit Mörtel: meg (bé) vakolni: v. Łożowat. wiłożuchowani, á, é, p. c. v. wibiti 1. Nro. Wikožuchowání, á, n. v. Wi. bití 1. Nro. wikožuchowat, howal, chugem V. P. imp. ug, v. wibit 1. Nro. witožufení, á, é, p. c. v. wi- wikračowať, čowal, Witrádání, á, n. v. Witrá- witrádat, al, ám, V. I. imp. tio (ablatio), Herausstehlung, ki (el) lopás. Syn. Wikrádá. ní. 2) expilatio, exspoliatio: Ausraubung Ausplünderung : meg-lopás, ki-rabolás. Syn. Okrasení. wikradnúť, dnul (del), dňem, V. P. imp. dni, v. wikcast'. II. rec. wiktaðnúť sa, v. wikraft' sa. wittágani, á, é, p. c. v. wis trogeni. Witrágáňí, á, n. v. Wikrogeňí. witrágat, al, ám V. I. imp. ag, v. witrogit. Wikragowáňí, á, n. v. Wikrogeňí. witragował, gowal, gugem, V. I. imp. gug, v. wikrogit. wiktátorení, á, é, p. c. v. wiklebetení. Wikrákoreňí, á, n. v. Witle- wikraforit, il, ím V. P. imp. Witraptáňí, á, n. v. Wikap wikrapkať, al, ám V. P. imp. ag, v. witaptat. Wikrapkowání, á, n. v. Raptání. wikrapkował, kowal, tugem, V. I. imp. tug, v. Kapkať. wikrásení, ά, é, p. c. ornatus, exornatus, a, um: ausge geschmückt, fel (ki) ékesíttetett. Syn. okrasení, wiciftowant, witrásnení, wiozdo bení. Wikráseňí, á, n. ornatio, ex ornatio, nis, f. Ausschmückung, das Ausschmücken fel (ki) ékesítés. Syn. Okráseňí, Wicifrowání, Wikrásňeňi Wiozdobení, boh. Wiflecte ňí. witrásit, il, ím, V. P. imp. wittaf: ornare, exornare : au& |