saboleť, lel, lim, V. P. imp. Zabolíwáňí, á, n. Nom. Verb. zaborgowani, á, é, p. c. v. Žabožeňí, á, n. v. Božeńi. zabožiť sa, il sa, im sa, V. P. boz fa, de uno actu, v. bo. žiť sa. Zábradli, á, n. v. seq. Zábradló, á, u. adminiculum, i, n. Geländer, támasz. Syn. Podperadlo, Podpora. zabráňení, á, é, p. c. vetitus, prohibitus, inhibitus, impeditus, a, um verboten, megtiltatolt, tiltott, tilalmas, ti-. lalmazott. Syn. 3bránení, za powe8ení, zakázání. 2) inoccatus, eingeegget, bé-boronáltt, bé - boronáltatott. Syn. zawláčení, ubráňení. Zabráňení, á, n. prohibitio, inhibitio, impeditio, nis tf. das Berwehren, Berbieten, die Berwehrung: tilalmazás, tiltás. Syn. Zbránení, ZapoweSeňí, Zakázáňí. 2) inoccatio, Cineggung: bé - boronálás. Syn. Zawláčení, ubrá. ňeňí. Zabráňí, á, n. Nom. Verb. ex zabrať sa: ingressio, inchoatio, initium progressus (itineris), das Zichen, Hin-ziehen, die Hinziehung, das Gehen, Gang: el- indulás. Syn. J8eňí do Cesti. zabrániť, il, im, V. P. imp. brań: vetare, inhibere, prohibere, impedire: verwehren, verbieten tilalmazni, tiltani, meg-tiltani, meg - tilalmazni. Syn. zakázať, zapowe8et zabránit. Usus. Ti nemože žádnému zabrániť howorit mluwit), nulli loquelam prohibere potes, du kannst niemanden das Reden verwehren, senkinek se tilthatod, hogy ne szóllyon. Rdo mi zabráňi? c. 2) inoccare. eineggen, bé-boronálni (-lom), Syn. zawláčiť, pobráňiť, zábránit. Zabra са Zabraňowání, dá. Nom. Verb. ex seq. zabranował, nowal, nugem, freq. ex zabrániť. zabrat sa, bral fa, berem fa, V P. imp. saber fa: capessere se Plaut. incipere progredi, iter ingredi (suscipere); sich wohin machen, gehen, reisen, wohin ziehen: el-indulni. Syn. zachopit sa, za ditit sa, pobrat sa, ubrał fa, da Cesti ja dat. Usus. R$e si fa zabral ? quo te ça[? pessis? wo machst du dich hin? hová négy, hova indúltálel? Domow sa zabrał, pessere se domum, nach Haus se gehen, haza mcuni. 2) tropice. 3abralo sa na Diss, nubes paratae (accinctae, collectae sunt ad pluviam, das Wetter neigt sich zum Regen, esöre van az idő. Zabráwáňí, á, n. Nom. Verb. ex seq. zabráwať sa, al sa, ám sa, freq. ex zabrat, ja, zabrázṣení, á, é, p. c. imporcatus, insulcatus (sulcis instructus), a, um eingefurcht mit Furchen versehen: bé-barázdáltt. Zabrázṣeńt, á, n. imporcatio, insuloatio, nis, f. Einfurchung pas Einfurchen; hé - barázdálás, jabrązsit, it, ím, V. P. imp. prassi imporcare Colum. insulcare, sulcis instruere: çinfurchen, in die Furchen bringen, mit Furchen verschen: bébarázdálni. zabrònúť, dnút (del), dňem, V. P. imp, dni, de uno actu. v. bṛdnúť, Zabrdnutí, áy, v. Brdnutí. Sabreptání, á, n. v: Breptání. sabreptat, tal, cem et tám, V. P. imp. zabrepei et tag, de uno actu, v. breptat, Zábrež, e, f. v. seq. Zábreží, à, n. collis trans fluvium situs, über das Waffer jenseitiger Hügel, Berg: vizen túl való part, hegyetske. 3ąbrnčáňí, á, n. v. Brnčání. zabrnčať, čal, čím V. P. imp. ňči, de uno actu, v. brnčat. Zobručáňí, á, n. v. Bručáňí. zabručať, čal, čím V. P. imp. zabruč, de uno actu, v. brus cat. † Zabrukáňí, á, n. v. Zadud. láňí, zaskamráňí. † zabṛukači, al, ám, v. zâa dudlat, zafkamrat. 3ábsť, záblo, zabe ( boh. zebe) V. I. imp. nech zabe, cum accus. pers. et praep. w cum accus. rei frigere, algere: frieren, fázni, Syn. ozábat, zábnút. Usus. Zabe ma w Mohi, frigeo pedibus; frigent mihi pedes: 8 friert mich an den Füßen, fáznak a lá baim. zabubláňí, n. v. Zadudlání. abublači, al, ám, v. zaa dudlat. Zabubnowáňi, á, n. v. Bube nowání, sabubnował, nowal, nugem, V. P. imp. bnug, de uno acțu, v. bubnował. zabudliwe, adv. obliviose, wr geflich, feledékenyül, Syn. nepamatliwe, zapomentiwe. Zabudliwec, wca, m homo obliviosus ein vergeßlicher Mensch, feledékeny ember. Syn. 3opomenliwec zabudliwí, á, é, adj. facile obliviscens, obliviosus, a, um Cic. vergeßlich, leicht ver geffend: feledékeny, elméjében nem tartó, könnyen elfelejto. Syn. nepamatliwi, zabigawici, zapomenliwi. U sus. sus. Zabudliwi Starec, obliviosus senex, ein vergeßlicher Greis hamar felejtő vén ember. 2) oblivionem causans, obliviosus: vergeßlich, Bergessenheit verursachend: feledékenuyé tévő, el- felejtető. Usus. Zabudliwe Wino vinum obliviosnm Horat. Bergessen= heit verursachender Wein, a' bor ital feledékennyé tévő. 3) obnoxius oblivioni, obliviscendus: vergeßlich, was ver« gessen werden kann, oder muß : felejteni való, el-felejthető, el-felejtendő. Syn. zapome nutedelní, Zabudliwost, i, f. obliviosa natura, obliviositas, oblivio, nis, f. Bergeßlichkeit, was man leicht vergift, Vergessenheit: feJedékenység. Syn. Nepamatliwoft, Zapomenliwost. Usus. 3e Zabudliwost'i, per oblivionem Suet. aus Bergessenheit, feledékenységből. 2) v. 3abudnutí. zabudnulí, á, é, adj. v. 3abudnutí. zabudnut, dnul (del), dnem, V, P. imp. dni, nečo, neče bo, na ňečo: dare aliquid oblivioni Liv. venire in obliviouem rei Cic. capere oblivionem rei Plin. H. N. oblivione conterere Cic. rei oblivia agere Ovid. ducere Horat. oblivisci rei, rem memoria non complecti: vergessen, nicht im Gedächtnike behalten: valamit elméjében nem tartani. Syn. zabit (bu8em), zabiwat, zapomenut, zapomínat. Usus. Ca Rriwdu zabudnúť, oblivisci iniuriam, iniuriae : qs erlittene Unrecht vergessen, el- felejteni a' boszszúságot. a te Rriwdi schwálne sem zabudel, voluntaria oblivioue has iniurias coutriverain Cic. mit Fleiß hatte ich diese Ungerechtigkeiten vergessen, ezeket a' boszszúságokat szántszándékkal vetettem vala ki elmémből. Zabudel sem pos weset, oblitus sum dicere Terent. ich vergas es zu sagen, elfelejtettem meg - mondani. Zabudel na Chwalu, oblitus est laudis, er vergas das Lob, el felejtette a' ditséretet. 3abudel na Običag, oblitus moris, er vergas der Gewohnheit, elfelejtette a szokást. 3ahudel na swé Práce, oblitus laborum, er vergas seine vielen Arbeiten, nem jut eszébe sok munkája, baja. Na Sprawe dliwosk zabudli, eos iustitiae capit oblivio, fie vergassen die Gerechtigkeit, el - felejtették az igazságot. a swog Staw (úrad, na swogu Dostagnosť) zabudnúť, dignitatis suae oblivisci, feinem Stande nicht gemäß handeln, nem tartani rendéhez képest magát. 2) oblivisci, non habere rationem, esse immemorem, negligere: nicht Rücksicht haben, nicht beobachten, vergessen: nem tekénteni, tekéntetbe nem verni, meg felejtkezni valamiról. II. rec. zabudnúť sa, a.) oblivisci sui Terent. fich vergessen, sich nicht besinnen, nicht recht die Gedanken beisammen haben: el- felejteni magát, meg felejtkezni, jól meg nem gondolni. b.) sui oblivisci Virg. suae consuetudinis immemorem esse: fich vergessen, seiner Gewohnheit nicht gemäß handeln : maga szokásáról megfelejtkezni, el- felejteni a' maga szokását. Syn. zapomenúť sa, zabiwať sa. 2) Na ňečo sa zabudnúť, v. zabudnúť. Usus. Na Boha na Prikázáňí, na swu Poctiwost wosť sa zabudnúť: oblivisci Dei, praeceptorum, sui honoris: Gott, Gebote, seine Ehre vergessen: az Istentől, a' parantsolatokról, a' maga betsületéről meg - felejtkezni. zabudnutí, á, é, p. c. oblitus (passive) Virg. oblivioni datus, oblivione oblivione sepultus, obliteratus, oblivius, a, um Varr. vergessen, in Bergessen heit gerathen: elfelejtetett, feledékenységbe mentt (esett), kinek semmi emlékezeti nintsen. Syn. zapomenutí, zapomnutí, zapomínaní, za biwani, nepamataní, zabud. nuli, zapomnulí. Zabudnutí, á, n. oblivio, obliteratio, nis, f. oblivium, i, n. Tacit. oblivia, orum, n. pl. Virg. das Bergessen, die Bergessenheit: elfelejtés, feledékenység. Syn. Zapomenu tí, zapomnuti, Zabíwání, Zabudliwost. Usus. Do Zabudnutá prist, zabudnutím bit: in oblivionem ire Senec. dari oblivioni, adduci in oblinem in Bergessenheit kommen, gerathen, vergessen werden: elfelejtetni, feledékenységbe jönni, menni, esni. Do 3a budnutá (w Zabudnutí) priwest, adducere in oblivionem, in Bergessenheit bringen, feledékenységbe jutatni, hozni. W zabudnutí bol, in oblivione iacuit, er war vergessen, emlékezet sem vólt felöle. w Zabudnutí bit, lezat, iacere in oblivione Cic. vergessen feyn, feledékenységben lenni. Jabudnutá wiflobosit, ab oblivione vindicare Cic. der Bergessenheit entreißen, valakinek hírét nevét fenn tartani nem hagyni, a' feledékeny : ségben elveszni. v. Zapo- † zabůst'i, zabodl, zabodnu, † zač, v. začo. začasení, á, é, p. c. v. uča. Sení. Začašeňí, á, n. v. Učašeňí. začadnutí, á, é, p. c. v. uca- signatus, striatus, a, um : Začarbáňí, á, n. Nom. Verb ni, öszve- írni. Syn. počar. bat. začarowani, á, é, p. c. v. zaboforowani. Začarowání, á, n. v. Zaboforowáni. začarował, rowal, rugem V.P. imp. rug, v. zabosorował. začaft'e, adv. v. často. začastí, á, é, adj. v. častí, častokrátní. začať, začal, začnem, V. P. imp. zační: iucipere, inchoare, ordiri, exordiri, coepi: den Anfang mit etwas machen, kezdeni, el - kezdeni. Syn. započat, započínat, póčať, počínať, počnúť boh. začíti. Usus. Dobre si začal, bene habent tibi principia: bein Anfang ist gut, du hast gut an gefangen; te néked jó kezdetid vannak; jól van dolgod. Gak sme zle začali (zlí Základ položili), tak zle dokonáwáme: at male posuimus initia, sic caetera sequuntur : wie übel wir angefangen haben; so geht der übrige Handel liederlich fort: a' mint roszszúl kezdettük a' dolgot, úgy roszszúl kezdettük a' dolgot, úgy roszszúl végezzük. Prov. Esče ani nezačal, ne in apio quidem est. In apio nondum est vel ipso, sed nec in rutis adhuc. Aristoph. er hat nicht einmal angefangen, még el-sem kezte. 2) v. 3začat fa. II. rec. začať sa: incipere, initium capere, inchoari: anfangen, den Anfang nehmen, kezdődni. Syn. započat sa, započnúť sa boh. začít se. Usus. us fa msa swatá začala, iam sacro-sanctum Missae sacrificium oceeptum est, incepit: die heilige Messe hat schon ange= fangen; el - kezdődött immár a' szent Mise. začátečńe adv, initialiter, initio: anfänglich, ursprünglich: kezdődve, el- kezdve. Syn. počátečňe. začáteční, á, é, adj. initialis, e Apul. anfänglich, ursprünglich, dem Anfang betreffend: kezdődő, kezdeti. Syn. počáteční. Začátečnica, i, f. inceptrix, inchoatrix, is, f. Anfänge rinn: el-kezdő aszszony. 2) tiro, initians femina: Anfän gerinn, die die Anfangsgrunde einer Sache lernt: valamelly dolgot tanúlni kezdő aszszony. začátečňičín, á, é, adj. poss. ex praec. zučátečnici adv. tironis more, anfangermäßig, újonnan tanúló módon. začátečnici, á, é, adj. tirone dignus, a, um: anfangermäfig, újonnan tanúlónak való. Začátečňík, a, m. inceptor, in choator, auctor, is. m. Urheber, Anfänger,der etwas anfängt: kezdö. Syn. počatník,Počátečník. 2)tiro, is, m. initians, tis, m. Anfänger, der die Anfangsgründe einer Sache lernt, oder treibt, oder noch wenig Erfahrung hat, junger Anfänger, Lehrjung: inas, valamelly dolgot tanulni kezdő. Syn. učeň, Nowát. Začátek, tku, m. initium, prin cipium, primordium, exordium, i, n. ortus, exorsus, in. der Anfang: kezdet, elkezdés. Syn. Začínáňí, Začátek, rudimentum. der Ana fang zu lernen: kezdete valami tanúlásnak, tudománynak, mesterségnek. Začátek Bitti, initium pugnae (certaminis), Anfang des Kriegs: a' viadalnak kezdete. Začá tek Past'i, Ruka, k8e Pulz (híbáňí Žili) opačugú: carpus, i, m. Cels. die Handwurzel, |