zachowat, at, ám, V. P. imp.
wag, swu Chwálu, Običag:
tenere, tueri, servare, custo-
dire,
conservare: erhalten,

1

beim Henker, beim Kukuk, beine Geier! bewahre (behüte) Gott! Isten ójon; végy-el úr Isten! O gonosz szerentse! majd ollyat mondok! Bože zawarug! Zachowag Boh! gakí Rrik! čo ge to za Lárma! quae, malum (hem, ehem), haec turba est! hem! qualis tu-ˆ multus! bewahre Gott! welcher Lärm! behüte Gott! was ist das für ein Lärmen! Isten ójon! minémű (mitsoda) lárma ez! d.) hem! Bone Deus! bewah re Gott! bei bloßer Berwunde rung: Istenem! im! haj! Syn.. och. 5) cum vel sine fi (febe): notare, memoria tenere (retinere): behalten, merken: eszében tartani, meg - tarta- · ni. Syn. zamerkował. Usus. To fi dobre zachowag: hoc tibi bene notes: das behalte wohl, tartsdd azt jol eszedben. Mezachowat, oblivisci, vers geffen, nicht behalten: el-felejteni. II. rec. zachowať sa: se gerere: fich erhalten, sich betragen, sich aufführen: tartani, viselni magát. Syn. 36držať sa, zachráňiť sa. Usus. Dobre sa zachowag, bene te geras, führ tich gut auf, jók viseldd magadat. 2) custodire se, attendere sibi: fich hu ten, magára vigyázni, gondot viselni, örizkedni. őrizni magát. Syn. chráňiť sa, zachráňít sa, Pozor dat (merkowak) na seba. 3) ňečeho, od nećeho: se custodire (tu-. eri, servare) a re, contra rem: sich bewahren (behüten, schüßen) vor etwas: magát óltalmazni valami ellen. Zachowawáňí, ά, n. Nom. Verb. ex seq. zachowáwat, al, ám, freq. ex zachowat. II. rec. zachowawat fa, freq. ex zachowať fa. zachrá

behalten, beibehalten, nicht drums Fominen, bewahren: meg-örizni, meg - tartani. Syn. zadr žať, nestratit, neopust'it, zachraňit. 2) servare, adserváre, conservare, recondere & bewahren, aufbewahren, aufheben, el- tenni, meg-tartani. Syn. zachránit, stowat, stowané držať. 3) servare, ob- servare, implere, adimplere: custodire: halten, beobachten, erfüllen bé-tellyesíteni, megtartani, által nem hágni. Syn. zadržať, wiplňiť. Ūsus. Žachowat prisahu, servare iuramentum, stare iuramento: den Schwur halten: az esküvést meg- tartani. 4) custodire, servare, praeservare, tueri a re, contra rem: be wahren, behüten, beschüßen vor etwas: megtartani, megmenteni valamitöl, Syn. 3A= chráňit. boh. uchowati. Usus. Nech nás Boh od teho zachowa! Deus nos tueatur ab hac re! faxit Deus ne: bewahre uns Gott davor! Gott gebe das nicht: Isten mentsen meg attól! ne adgya azt az Isten! Zachowag Boh (boh. Uchoweg Bub): a.) Deus melius! Deus omen avertat! quod (hoc) avertat Deus, meliora Deus! bewahre Gott! Gott wende das ab! behûte Gott! Gott behüte bewahre) uns (dich, mich) davon! Isten mentsen-meg! b.) minime (gentium); nihil minus: bei Leibe nicht; ganz und gar nicht; bewahre Gott! behü te Gott! Gott behüte! bei Berneinen: éppen nem; tellyességgel nem; semmiképpen. c.) malum, che, hem, ehem! Tom. V. E 12

zahrákaní, á, é, p. c. v. do.
crátení.
Zachrákání, á, n. v. Dochrá-
tání. 2) v. Chrákáňí.
zachrákat, al, ám, et čem,
V. P. imp. crač, v. dochrá
tat. 2) de uno actu,
drákat.

V.

zachránení, á, é, p. c. v. za cowani.

Zachráňeňí, á, n. v. Zacho-
wání.

zachránit, il, ím, V. P. imp.
rań, v. zachowat. II. rec.
zachráňiť sa, v. zachowať sa,
Nom.
Zachraňowáňí, ά; n.
Verb. ex seq;
zachraňował, nowal, nugem,
freq. ex zachrániť. II. rec.
zachraňowat sa, freq. ex
zachrániť sa.

Zachrápání, á, n. v. Chrápáňí.
zachrápať, pal, pem, et pám,
V. P. imp. drap, de uno actu
v. chrápať.
zachrapení, á, é; p. c. v. roz-
biti, roztlučení. Usus, Zas
chrapeni grnee, rupta (fracta)
olla, zerbrochener Topf, Ha
fen meg- hasadtt fazék.
Zachrapení, á, n. v. Rozbití,
Roztlučeňí.

zachrapit, il, im, V. P. imp.
crap, v. rozbit', roztlúck.
zachripeni, á, é, p. c. v. 3a-
dripnutí.

Zachripeňí, á, n. v. Zachripnutí.

zacipet, pel, pím, V. P. imp.

tip, V. seq. zachripnúť, pnúl (pel), pňem, V. P. imp. pni, raucire, irraucescere, raucum fieri: heiser werden bérekedni. Syn. zachripet. Usus. Od Rritu zachrípnúť, clamando obtundere vocem; clamare ad ravim (raucitatem) usque: fich heiser schreien: rekedtségig kiáltani; a' nagy kiáltástól bé

rekedni. Zachtipel seni, irravsi Cic. ich bin heiser geworden: bé-rekedtem. O twem Prie chode zachripel us Chir, rumor raucus factus est, te venisse von deiner Ankunft das Ge rede hat schon aufgehört: meg-tsoköntt a' te jöveteledröl való hir. záchripnutí, á, e, p. c. raucus, raucisonus, raucidus, a, um: heiser redend (geworden) heish: rekedtt, rekett szavú bé-rekedtt, rekedező. Syn. driptáňí, zachripení. Zachrípnutí, é, n. raucedo, dinis, f. raucitas, tis, f. Cels. die Heiserkeit, das Heiserwer« den: rekedtség, bé-rekedés, rekedezés. Syn. Chriptání, Chriptawost, Zachripeňí. zachtiti se, zachťelo sa, zachte fe, mi, fi sc. ňečeho, v. zach, cet sa. Zachula, i, f. v. Zadek, Rif. t Zachule, f. idem. Zahulica, i, f. anitergium, i, n. Arschwisch: segtörlö. Syn. utéradlo (utíradlo), Witti. rit, Witridup.

† zachwácení, á, é, p. c. v. zachwátení.

† Zachwácení, n, v. Zachwć, teňí,

t zachwálenost, i, f. v. Zach. wátenost'.

Záchwat, u, m. veternus, lethargus, i. m. Iethargia, ae, f. Schlafsucht, Begierde unaufs hörlich zu schlafen: mélységes álommal bolonditó betegség; mély álomba ejtő betegség. Syn. Chrapawost', Zachwa tení, zachwátenost. Zachwátání, á, n. v. Zachwi. teňí.

zachwátať, al, ém, V. I. imp. tag, v. zachwátiť. Zachwalenec, nca, m. v. 3acowátení.

secwi.

začiňení, á, é, p. c. v. zaros
beni, zapramení.
začiňiť, il, ím, V. P. imp.

začin, v. zarobik, zaprawił. začírani, á, é; p. c. v. čtení. Začíráňí, á, n. v. Creňí. začírat, al, ám, V. I. imp. rag, v. čret.

zachwáťení, á, é, p. c. abre- Záčinek, ntu, m. dem. ex Zát ptus, ablatus, a, um: hin- čin. gerissen, weggeriffen: el-vitett, el-ragadtatott. "Syn. uchičení. boh. zachwácen. 2) v. ochwás teni. 3) v. seq. Zachwáteni, nébo, m. lethargicus, veternosus, i, m. lethargo (veterno) laborans: schlaffichtig, die Schlafsucht habend, ein Schlaffüchtiger: mély álomban fekvő beteg. Syn. Zachwátenec, Chrapawee. Zachwátení, á, n. abreptio, ablatio, nis, f. Hinreißung, Wegreifung! el- vítel, el- ragadás, el-kapás. Syn. úci. řeňí. 2) v. Ochwáťeňí. 3) v. Záchwat. Zachwálenost', i, f. v. Záchwat. zachwátiť, il, ím, V. P. imp. wat: abripere, auferre hin reißen, wegreißen: el-vinni, elkapni, el-ragadni. Syn. uchi tiť. II. rec. zachwáčik sa, v. ochwátiť sa.

zachwistani, á, é, p. c. v. po-
cwistani.

Zachwistání, á, n. v. Pochwi
stání.
zachwistat, al, ám, V. P. imp.

tag, v. pochwistat. II. rec. zachistat sa, v. pochwistať sa. Zaciğánení, á, n. v. Cigáñeňí. zacigánit, il, ím, V. P. imp.

gan, de uno actu: v. ciğánit. Záčín, u, m. v. Sumno, Pagta začínagic, gerundium ex za čínať. začínagicí, á, é, p. praes. incipiens, inchpans, initians, tis: anfangend, kezdő, el-kezdö. Syn. započínagici. začínaní, á, é, p. c. v. začatí. Začínání, á, n. v. začatí. Začinání, á, n. v. Začatí, Za čátek.

začínať, al, ám, V. I. imp. nag, v. začať, počínat,

začírňení, á, é, v. začet̃ňeñí začírňiť, il, ím, v. začerňiť, Začítač, a; m. v. Bosórát. Začítačka, i, f. v. Bosorka. začítaní, á, é, p. c. male numeratus, a, um: verzählt, roszszúl olvasott; számlállt. 2) v., zaboforowani. Začítání á, n. error in numerando, bas Berzählen, die Brezählung: hiba az olvasásban, számlálásban, 2) v. 3a bosorowáňí.

začítať, al, ám, V. P. imp.
tag: perperam (male) nu-
merare, verzählen, falsch zäh⭑
len: roszszúl olvasni (szám
lálni), az olvasásban ( szám-
lálásban) hibázni, el-viteni:
Usus. Peñáze začítal, male
numeravit aes, das Geld hat
er verzählt, roszszúl olvasta a'
pénzt. 2) v. 3abosorował. II.
rec. začítať sa, errare (labi)
in numerando: fich verzählen
hibázni az olvasásban, szám2
lálásban.

Začítatel, a, m. v. Bosorát.
Začítatelka, i, f. v. Bosorka
Začítateltina, i, f. idem.
Začítáwáňí, á, m. Nom: Verbɩ

ex seq.

začítáwať, al, ám, freq. ex
začitat. II. rec. začítáwat
fa, freq. ex začítať sa.
† začíti, začal, začnu fut. v.
záčať. II. rec. začít se, vi
začat sa.
Začitować, a, m. v. Bosorák.
Zatitswaita, i, f. Bosstle.
E 12 *

361

začitowani, á, é, p. c. v. za-
čítání.
Začitowání, á, n. v. Začitáňí,
začitował, towel, tugem, V. I.
imp. tug, v. začítať.
Zacitowatel, a, m. v. Bosorák.
Začítowatelta, i, f. v. Bosorka.
Záčka, i, f. discipula, puella,

9

zacláňawał, al, ám, freq. ex zacláňať.

studens (scholaris): Schület zacláňeki, ňel, ňím, v. za rinn, Schulmädchen: iskolabéli leányka. Syn. Žáčkiňa. žáci, adv. more studiosorum, discipulorum: schülerisch: deákosan, deák módon (módra), deákok módjára. Syn. požáđi. žáďí, á, é, adj. studiosus, a um, studiosos (discipulos) adtinens: schülerisch, die Schüler (Studenten) betreffend, deaki, deákos, deákokat illető. boh. žáłowsti. Usus. Žádá mládež, v. Žáctwo. Sáčtina, i, f. v. Žáda. zacknút, knul (tel) kňem, V. P. imp, tni, de uno actu, v. trát fa. II. rec. začknúť sa, čknulo (klo) sa, čtňe fa, V. P. imp. nech sa začkňe mi, ti se. idem.

Žačknutí, á, n. v. Šťáňí. žáčtow, a, e, adj. poss. tirunculi (pueri) scholastici : dem Schülerchen (Schulknabe,

junge) gehörig, deákotskáé, oskolabéli gyermeké. zacláňaní, á, é, p. c. v. 3acloneni.

Zacláňaňí, á, n. v. Zacloňeňí. 2) Nom. Verb. ex seq. zacĺáňať, al, ám, V. Ì. imp. nag, cum dat. pers. metoneko mu: officere lumini, lumen impedire, obstruere (officere) alicuius luminibus, officere (obstare) alicui: Jemanden im Lichte stehen: einem das Licht verbauen, a' világot el-venni, a' világossagnak ellene állani. Syn. zastáňať, zacloňit. Usus. Bezacláňag mi, noli

cláňať. Záclonń, è, f. v. seq. Záclona, i, f. umbraculum, impedimentum (obstaculum) lucis: Lichtschirm, árnyékozó, árnyék tartó, világosság akadályoztatás. Syn. Stínidlo, žáclon. 2) v. Jaclonéni. zacloňení, á, é, p. c. obumbratus, inumbratus, opacatus, a, um beschatten, übers fchatten: meg (bé) árnyékoztatott. Syn. zasloňení, zas clanani, 3aftinent. Zacloňeňí, á, n. obumbratio, inumbratio, opacatio, nis, f. Beschattung Ueberschattung: meg (bé) árnyékozás. Syn. 3alanent, 3aftanani, 3aftineni.

začlonit, il, im, V. P. imp.

clon, obumbrare, inumbrare, opacare beschatten, überschatten: meg (bé) árnyékozni. Syn. zacláňať, zasláňať, zaft'iňit. 2) v. zacláňať. Usus. Zacloňil mi, offecit lumini meo, er ist mir im Lichte gestanden, el-vette világomat. * 3ainit, 3ainul, 3ainem, začat,

začnutí, á, é, p. c. v. zas čati.

* Začnutí, á, n. v. Začaťí. zacpaní, á, é, p. c. oppilatus,

obturatus, obstructus, a, um: verstopft: bé-dugott, dugatott, bé-rekesztetett. Syn. uspani, 3aphani. vulg. 3ac patí, zapchati. Usus. Žalúdek zacpaní, alvus obstructa,

verstopfter Leib, bé-rekesztett
gyomor.

Zacpání, á, n. oppilatio, ob-
turatio, obstructio, nis, f.
Verstopfung, Bustopfung: bé-
dugás. Syn. ucpáňí, Zapchá-
ní, Zacpáwka, vulg. Zac
patí, zapchati. Usus. Zacpá-
ňí (zastaweni) moču, ischu-
ria, stranguria Cic. lotii re-
tentio, vel suppressio: Ber
stopfung des Harns, Harnzwang,
Harnwinde: vizelletnek fúla-
dása, tsepegve folyása, szo-
rúlása, fel-akadása. Syn. Re-
zár.
zarpať, al, ám, V. P. imp.
3acpag: oppilare, obstruere,
obturare, stipare: verstopfen,
zustopfen, vermachen: bé dugni,
bé rekeszteni. Syn. upał, zap-
dať, zatkať, zawret. boh.
zadelati. Usus. Súd zacpať,
stipare dolium, immissuris
rimas claudere, das Faß ver-
stopfen: tatarazni a' hordót.
Hetomu usta zacpať; kázať,
abi mlčal: comprimere lin-
gvam alicui, Jemanden das
Maul verstopfen; heißen still-
schweigen: valaki száját bé-zár-
ni, bé-tenni, bé-dugni.
Zacpávání, á, n. Nom. Verb.
ex seq;

zacpáwat, al, ám, jreq. ex 3acpat.

Zácpawka, i. f. obturamentum, i, n. Stopfel, Stoppel : dugó. Syn. 3áttawka, v. Spunt. 2) v. Zacpáňí. začtení, á, é, p. c. v. čtení. Začreňí, á, n. v. Čreňí. začret, črel, črem, V. P. imp. začri, wodu: v. čret. žácstí, adv. v. žácři. * žácstí, á, é, adj. v. žádí. * Zacstwo, á, n. vita studiosi iiterarum conditio (status) studiosorum: der Stand der Studenten, das Stu

Záctwo, a, n. coll. juventus scholastica (studiosa), studiosi, orum, m. plur. die Schüler, Studenten, Schuljus gend: deákok, deák iffjúság. Zacwikowani, á, é, p. c. cuSyn. zádá mládež, Žáci. neatus, a, um: verfeilt: megékezett, tzövekeltetett. Syn. Zacwikowání, á, n. cuneatio, pocwikowani, zaklíňení. nis, f. Berkeilung, das Berfeilen: meg-ékezés, tzövekelés. Syn. Pocwikowáňí, Zatlíňení.

zacwikował, kowal, kugem, V. P. imp. tug:

cuneare,

cuneo incussio firmare; verfeilen, tzövekelni, meg-ékezni. Syn. pocwikował, zakliňit. zad, u, m. v. Zadek. Usus. Na Zad, na Zadek; post, retro, pone, retrorsum, retrorsus, post tergum, hinter, hátra, hát megé. Na Zad sa obrát, pone nos recede, geh hinter uns kerülj hatunk megé. Na zadu, na Zádku: pone, retrorsum, retrorsus a tergo, in adversa parte: hinten: hátúl, hátunak megett. boh. Zadu. Od (ze) Zadu: a tergo, pone, a parte adversa: von hinten her, von hinten zu: hatúlról, hát megül. boh. Szudu.

† Žáda, genit. Zád, n. pl. v. Chrbet.

Zádánek, nku, m. arrha (arra), ae, f. Pandect. arrhato (arraco), nis. m. Ter. Plaut. Angeld, Haftgeld, Kaufschilling, Pfand, Unterpfand, was man zur Befestigung eines Kontrakts, Kaufs sc. drauf giebt: elő pénz foglaló, sz. Miklós pénze. Syn. Záda= wek, Zadáňí, boh. Littup.