зáňí, á, n. Nom. Verb. ex lézat, v. 3lezení. fani, á, é, p. c. diu iacens, tu corruptus: verlegen, ellott, a' sok állásban el>mlott. áňí, á, n. corruptio per tum, das Berlegen, el-állás, sok állásban való el- rom rt, al, ám freq. ex zlezt. ai. zlezel, zlezem V. P. imp. 13: perrepere, perreptare: rchkriechen (act.) el-mászni, -tsúszni. 2) derepere, he Friechen, le- mászni, leizni. 3) descendere, herabgen; le- menni, le - szállale-jönni. Syn. dolu zisť. h. flesti. Usus. Rona zť (zesadnut), descendere uo, ex equo Liv. vom Pferde isen, le-szállani a' lóról. rec. zlezť sa: correpezusammenkriechen, zusẩmnformen, öszve - mászni, szni. boh. flezt fe. é, é, adj. comp. horfi, erl. naghorfi: malus, a, 1: böse, übel, schlecht, nicht , nicht recht, z. B. Wetter, eusch, Nuß, Schicksal, Sit Waare, Schreibart: rosz. 7. nedobrí. Usus. Zlí Dluž(platňík), malus debi:, solutor: übler Bezahler, 3z adós, rosz fizető. 3lu iku na písmo mať, v. zlé at. 3la wóla, malus aniIs (humor), böser Willen, sz kedv. Wčil ge zleg Wóli, nc est mali animi, ist ist nicht guten Humurs (übler . Laune): most nintsen jó kedve. Zlá (nezríšená) Zadost, affectus vitiosus, passio: böse Lust, Begierde, Begierlichkeit rosz kivánság. 3a zlé mat vitio vertere, für übel halten, rosz néven venni; valamit roszra magyarázni. 2) ne, quam, malus, improbuspravus: böse, schlimm, gottlos: gonosz, veszett, Syn. nespra: wedliwi, zlost'iwi, bezbož ni, neslechetní. Prov. Zli Lu8á wždi o iních (druhíchzle miflá. Roo sam w Peci lí) há, tés tam i druhého hledá mali male cogitant de aliis: böse Leute denken immer von anderen Böses. Wie der Schelm ist, so denkt er von andern: a' rosz ember más felöl mindenkor roszszúl vélekedik ; a' ki-miben érzi magát, mást is abban keres. Rdo zlim lahodi, ten dobrim sto8í: bonis nocet, quisquis perpercit malis: wer den Gottlosen schonet, thut den Frommen großen Schaden: az jámboroknak artalmára vagyon, a' ki roszszaknak megkegyelmez. Uni bez Zlích, aňi ze lími: neque cum malis, neque sine malis Aristoph. de uxoribus. 3) ineptus, un tauglich, übel, schlecht, nichts. würdig alkalmatlan, rosz semmire kellö. Syn. daremní, nefúci. 4) infelix, icis, übel, unglücklich, schlecht, z. B. Stand szerentsétlen, rosz. Syn. neo: stastní. 5) miser, a, um: elendig, übel, schlecht: nyomorúltt, veszett. Syn. bid. ní, pfotní. 6) turpis, absurdus: böse, schändlich, rút, gyalázatos, tsunnya, p. o. tekéntet. Syn. staredí. 7) iniucundus, tsistis: unangenehmen, übel: komor, szomorú. Syn. smutní, truchliwí. 8) racun iracundus, saevus, asper, † Zlitowáňí, ¿, n. v. Zluts vehemens: schlimm, grausam, wáňí. v. zlutowawat_sa. † Zlitownice, f. v. Zlator nica. † Zlitowňík, a, m. v. Zlator- † 3líwání, n. v. 3léwani. hart, heftig, hißig, von Perso† zlitowati fe, owal se, ugi nen, und Thieren: rosz, ke- (u) se sut. v. zlutował je. gyetlen nagy indulatosságú, † zlitowawati se, alse, amse, haragos. hirtelen. Syn. gedo wití, prchliwí, hňewliwí. 9) iratus, zornig: haragos, megharagutt. Syn. nahňewani, rozhnewani. 10) vitiosus defectuosus, corruptus, destructus, adulteratus, falsus adulterinus: mangelhaft, ver. dorben, falsch, unächt: hibás, el - rontott, megveszett, hamis. Usus. 31 (čerwiwi) Orech, nux vitiosa, böse (wür. mige) Ruk, férges (meg-veszett) dió. 11) noxius malus, malignus böse, übel, bdsarrig, schädlich: ártalmas, rosz. Syn. skodliwi. Usus. zlí Duch, malus spiritus (genius), ein böser Geift, rosz lélek. 3li eğit, ulcus malignum, böses Geschwür, gonosz fekély, kelés. Zlá (paducá) Cremoc morbus caducus epilepsia. die fallende Sucht, das böse Wesen, kórság, nyavalya törés. Syn. Wred, efeast'i. *Zlihání, á, n. v. Zluháňí. Zlipání, á, n. concubitus, us, m. Beschlafung: el- hálás, nő szés. zlihat, al, ám V. I. imp. hag, v. zluhat. zlihat, al, ám V. I. imp. hag': concumbere (coire, rem habere) cum aliqua, vitiare feminam, vitium offerre. v. g. virgini: beschlafen eine Weibs person valamely személyel egygyült fekszeni, véle hálni. Il rec. zlibat fa: sidere, desidere, subsidere, fich senken, fich fegen: le- ülepedni, leszálni, boh. flchaki ̃se. alízať, žal, žem V. P. im ex seq. zlizowat, owal, ugem freq.ti zliznúť. žina, i, f. ptát. Merops ap dia, ae, f. Das Zürnen, mérgelődés. globit, il, ím V. I. imp. 3lob: iratum reddere, irritare, iram alicuius, conciliare: zornig ma. chen: valakit meg-haragítani, haragra gerjeszteni. II. rec. 3lobit fa, irasci. zürnen, haragudni, mérgelődni. zlobiwe adv. iracunde, maligne, furiose: zornig, giftig, boshaftig haragossan, mérgesen. 2) v. zlostne. zlobiwi, á, é, adj. malignus, iracundus, furiosus, a, um : zornig, boshaftig, giftig: haragos, mérges. 2) v. zlostní. Zlobiwost, i, f. malignitas, tis, iracundia, ae, f. Boßheit, Zorn: haragosság. 2) v. Zlosť. zločincow, a,, adj. poss. scelesti, malefici: dem Uibelthäter gehörig, gonosztévőé. Zločinec, nca, m. homo nequam, scelestus, improbus, maleficus, i, m, malefactor, is, sons, tis, m. Bösewicht, Uibelthäter, Missethäter, Berbrecher gonosztévö. Syn. Lo. ter. boh. Paduch. zločinňe, adv. malitiose, boßhaftig, gonoszúl, roszszúl. Syn. neflechetňe, zlostne, bezbožne. # zločinní, á, é, adj. malitiosus, a, um: boshaft, geneigt andern zu schaden: gonosz. Syn. zlo. t'iwi. 2) pravus, improbus, malignus, nefarius, scelestus: gottlos, boshaft istentelen. Syn. neflecetní, bezbožní, zlostní. 3locinnost, i, f. malitia, ae, f. Bosheit, Geneigheit, Neigung zu schaden: gonoszság. Syn. 3lot'iwost. 2) pravitas, improbitas, malignitas, tis, f. malitia: Gottlosigkeit, Bosheit: gonoszság, istentelenség. Syn. Ceslechetnost, Bezbožnost, glost. Zločinitwi, á, n. v. seq. zločinstwo, a, n. flagitium, malefactum, maleficium, i scelus, eris, nefas, n. die Schandthat, Uibelthat, Miffethat, das Berbrechen: vétek, gonosztétel, gonoszság. Syn. Zlost zlost'iwost, Nesle. chetnost, Bezbožnost. 3lo8eg, a, m. fur, is, m. ein Dieb, Rauber: tolvaj, lopó. Rmin, Rrasec. Usus. Do. bitčí (lichwací) Zloseg čo Lichwu frase: abigens, abactor, is, m. Bichdieb: marha (tsorda) lopó. Domácí (domowni) 3lodeg, fur domesticus, ausdieb, einheimischer Dieb: házi tolvaj. Rú. pelni (teplični) 3loseg, fur balnearius, ein Baddieb, fördö tolvaj. Ludní (to Lusi kradne) 3lodeg, Lusokradec, plagiarius, i, m. MenschenDieb, ember lopó. Šatní zloSeg, čo Lusom Šati krase: praedo, nis, m. Kleiderdieb, ruha lopó, ruha tolvaj. Obec ného pokladu zlodeg, peeulator, depeculator, is, m. Dieb (Räuber) des gemeinen Gutes: közönséges tárháznak meg-lopója. Tagni 3loseg, kteri fa w Domoch (w Romorách) zawírá, abi kradel : directarius, perfossor, parietum, Dieb, der in die Häuser bricht, Küstenfäger: ház - ásó, lopó, Prov. malich 3losegow wé agú, a welkich púsčagú: dat veniam corvis, vexat censura columbas: die kleine Dic be hängt man, die großen läßt man laufen; vor den großen zicht man die Hüter ab: latornak arany lántz, jámboruak nehéz tantz itéltetik a' biráktól. Kis tolvajok fügnek, a' na nagyok pedig élnek.Zlodega ne Rozof, ale príležitost čini: furem occasio facit, die Gele genheit macht Diebe: az alkalmatosság teszi az embert tolvajjá, a lopásra nem a' gyönyörüsség, hanem az alkalmatosság vezet. Nebolobi ZloSega, dižbi (ke8bi) nebolo Striwáčá (Skowáwača), fures de tentariis aluntur, wäre kein Hehler, so wäre auch fein Stehler, ha nem volna or-gazda, tolvaj sem volna. 3lo8egiek, a, m. dem. furunculus. i, m. ein kleiner Dieb, ein Spigbübchen: tolvajotska. Syn. Zlosegíček. zlošegčin, a, e, adj. poss. furis feminae, der Diebinn gehdrig, tolvaj aszszonyé. 3lo8egíček, čka, m. v. Zlo. Segček. 3losegta, i, m. fur femina, Diebinn, tolvaj aszszony. Syn. Rmínka. 2) fucus. i, m. Raubbiene, here, tolvaj méh. Aliud est. lwa, Zluwa, Wiha. zlodegow, a, e, adj. poss. furis, dem Diebe gehörig, tolvajé. Svn. tminow. zlosegíti, adv. furaciter, furtim, more furum: diebisch, lopóúl, tolvaj módon. Syn. trá dežne, pokminski, pozlodeg. sti. 3losegíti, á, é, adj. furax, cis, m. fures adtinens: die bisch: tolvaj, tolvajkodó, tolvajokat illető. Syn. krádežní, tminti. Usus. 3lodegská Barta, Los lupežnická: pyratica (praedatoria) navis, miopare: Rauberschiff, tengeri tolvaj hajó. 3losegti Rrag, cyrnia terra, Räubererde: tolvajos hely. 3lodegstwi, á, n. furtum, i n. die Dieberei, der Diebstahl: lopás, tolvajlás. Syn. Rrádiz. Usus. 3losegitwi zgewne, furtum manifestum (innegabile, compertum), öffentlic (handgreifliche) Dieberei: nyilván való lopás. 3lo8egstwo, à, n. idem. 3lolagee, gca, m. diris verbis utens, blasphaemator, is, Flucher, káromkodó. † 3lolegce, m. idem. zlomek, mku, m. fragmen, inis, fragmentum, i, n. th gebrochenes Stück, darab, tōredék, tördelék. Syn. Ul met. zlomení, á, é, p. c. v. žlá maní. Zlomeňí, á, n. v. Zlámání. ctus, diris devotus, exsecr exsecratio, nis, f. dira ver ba: das Fluchen: átkozodás, átkozás. 2) v. 3lorečenstwi. † Zločečeňí, n. idem. Zlorečenost, i, f. v. et seq. 3lorečenstwi, á, n. detestatio. exsecratio, nis, f. der Fluch Berwünschung: átkozás. Sy Srefeňí, Pretlínání. 2) cor minatio mali, Drohung eint Un Unglücks, der Fluch: roszszal fenyegetés. Syn. Wihrážáňi. 3) malum. infortunium, i,, n. Unglück, Fluch: szerentsétlenség. Syn. Resčasti. 4) poena, ae, f. die Strafe, der Fluch: büntetés. Syn. Poku ta, 3lorečeňí. † Zločečenstwi, n. idem. 3lorečit, il, ím, V. I. imp. 3loreč maledicere, blasphemare, imprecari. diris verbis uti: schelten, fluchen, Flüche hersagen: szitkozódni, káromkodni, átkozódni. Syn. hresit, lát. 2) cum dat. pers. netomu: poenam minitari, maledicere alicui, exsecrari, detestari quempiam: fluchen, verfluchen: valakit átkozni. Syn. hresit, pre klínač nekoho. † zloćečiti, il, ím, idem. 3lorečne, adv. maledicte, blaspheme, fluchend átkozva. 3loreční, á, é, adj. maledictorius, imprecatorius, blasphemus, a, um: fluchend: átkozódó. Zlorečňík, a, m. exsecrator, imprecator, blasphemator, is, blasphemus. maledicus, i, m. Schelter, Flucher, Bers flucher, Berwünscher: káromkodó, átkozódó. Syn. Preklí nač. 3losin, u, m. furcifer, i, m. Bösewicht, akasztófára való. Syn. Šibenec. 3lost, i, f. malitia, ae, f. Bosheit, gonoszság. 2) malitiositas, tis, malitia, f. Bosheit, Geneigtheit zu schaden: latorság. Syn. 3lost'iwost. 3) iracundia, animi saevitia: Bo8heit, Geneigtheit zum Borne, Hiße: kegyetlenség, haragosság. 4) improbitas, perversitas, tis, malitia, f. Gottlo figkeit, Bosheit: istentelenség, gonoszság. Syn.eslechetnost, Neprawost, Bezbožnosť. 5) scelus, facinus, oris, n. flagitium, i, n. eine böse That, Bosheit: gonosz tselekedet. Syn. 3lost'iwost, glostliwost, glostnost. Prov. Rdo fa Ráz Pochiti zlost'i, nemá wic wážnosti: qui semel malus, semper malus. Qui semel malus, semper praesumitur talis: wer einmal betro== gen hat, dem trauet man hernach nicht mehr: a' kit egyszer hazusságban utól érnek, kötve hisznek annak. zlost'iwe, adv. v. zlostňe. zlost'iwi, á, é, adj. v. zlostní. 3lost'iwost, i, f. v. glost. zlostliwe, adv. v. zlost̃ňe. zlostliwi, á, é, adj. v. zlostní. glostliwost, i, f. v. glost. 3loftňe, adv. malitiose, boshaft, geneigt zu schaden: gonoszúl. Syn. słodne. 2) improbe, prave gottlos, boshaft: gonoszúl, roszszúl. Syn. nepráwe, neslechetne, bezbožne. 3) iracunde, boshaft, zum Borne ge neigt: haragoson. Syn. hnew. liwe, zlost'iwe, zlostliwe. zlostní, á, é, adj. malitiosus, a, um: boshaft, geneigt andern zu schaden: gonosz. Syn. sto Sní. 2) improbus, pravus, perversus gottlos, boshaft, lasterhaft: gonosz, istentelen. Syn. neflecetní, neprawi, bezbožní. 3) iracundus, bos haft, zum Zorne geneigt, hißig: haragos, hirtelen, gonosz. Syn. hňewliwi, zlost'iwi, 3lostliwi. 3lostnít, a, m. v. Zločinec, mrcháč, Neflechetník. zlostňítow, a, e, adj. poss. v. zločincow, nes lechetnikow. 3lostnost, i, f. v. 3lost. zlotreli, á, é, adj. nequam, Bösewicht, tsintalan, lator, paj |