vernünftig werden, meg-okosodni. Syn. wimudret. zmúlení, á, é, p. c. v. pomú lení. 3múlení, á, n. v. Pomúlení. 3múleńisto, a, n. v. seq. 3múlisto, a, n. terra obducta limo, limosum, i, n. et linosa, orum, n. plur. Plin. H.N. schlammige Gegend, schlammiger Ort, schlammige Derter: zatony, iszappal bé-hordott föld, táj. Syn. Pomúlisko, Zmelnisko. zmúlit, il, im V. P. imp. 3mul, v. pomútiť. Usus. Woda wse do Seno na Lúkách zmúlila sc. Žmuran, a, m. myops, is: ein (Uiber) fichtiger, vaklyos, homályos szemu. Syn. mihan, murtár. boh. Mbúran. Zmurawe, adv. v. žmurkówe. žmurawi, á, é, adj. v. žmurtawi. Žmurawost, i, f. v. žmurkawost. Žmúrení, á, n. nictatio, nictitatio, nis, f. nictus, us. m. das Blinzen, Wimpern mit dem Auge pillogatás, húnyorgatás, húnyorítás, szempillontás. Syn. mutkání, Mrúže ňí, Mibáňí, Štuleňí. boh. Mhúráňí. žmurit, il, ím V. I. imp. žmur, Očima: nictare, nictari, connivere: blinzen, blinzeln, winfen, wimpern, mit den Augen: pillogatni, húnyorgatni (szemmel.) Syn. mrkat, mihat, stútik, mrúžit. boh. mbúra ti. Usus. I wtedi ked naglep eg misli, Očima žmúrí: cum optime cogitat, tum etiam dolos animo volvit; mikor leg-jobbat gondol, akkoris ravaszságot szívében gon dol. Žmurkáňí, á, n. v. Žmúre. ňí. žmurkat, al, ám V. I. imp. tag, v. žmúrit. murtár, a, m. v. 3muran. Žmurkáwáňí, á, n. Nom. Verb. ex seq. boh. mhúráwáňí. žmurkáwať, al, am freq. ex žmurkat. boh. mbúráwati. žmurkawe, adv. nictando: blin. zend: pillogatva, húnyorgatva. Syn. 3murawe. boh. mhú. rawe. žmurkawi, á, é, adj. nictans, connivens, tis: blinzend: pillogató, húnyorgató. Syn. žmu rawi. boh, mbúrawi. murkawost, i, f. v. 3múrení. Syn. mihawost, Skulawost, boh. mbúrawost. múrti, rtow, m. plur. v. slepá Baba. 6 Nro. zmuseni, á, é, p. c. adactus, coactus, impulsus, compulsus, adursus, a, um: ge zwungen, bemüßigt: kénteleníttetett, reá hajtott, eröltetett. Syn. primuseňí, prinú tení, prisileni, vulg. 3mo fení. 3museňí, á, n. coactio, adactio, impulsio, compulsio, adursio, nis, f. das Zwingen, Bemüßigen, Bemüßigung : kéntelenítés, kénszerítés, reáhajtás, erőltetés. Syn. Primuseňí, Prinúteňí, Prifile. ňí. zmusit, il, im V. P. imp. zmus : cogere, adigere, adurgere, compellere, impellere, stringere, adstringere: zwingen, bemüßigen : kénszeríteni, kénteleniteni, reá-nógatni, erőltelni. Syn. primusit, prinú tit, prisilit, vulg. zmofit. zmútení, á, é, p. c. v. múte. ní. 3múřeňí, ¿, n. v. Múteňí. 3mútik, il, im V. P. imp. zmuť, v. mútiť. 3mu zmužení, á, é, p. c. v. zmu» žili, fronatí. 3mužení, á, n, v. Srdnateňí, 3mužilost. 3mužile, adv. fortiter, animose, generose, viriliter, macte (animo), intrepide, strenue, magnanimiter: tapfer, brav, muthig, männlich: bátor szívvel, emberül, bátran, lesen, frisen, erősen. Syn. frdnate, múžki, pomužki, muže, udatňe, pochlapiti. Usus. 3mužile fa držať, fortem se praebere, sich brav halten, emberül viselni magát. zmužili, á, é, adj. fortis, magnanimis, virilis, e; generosus, animosus, strenuus, intrepidus, imperterritus, a, um: tapfer, bṛav, männlich, aufgemuntert, munter: erös, fris, jeles, bátor, nagy szívü. Syn. mužtí, mužni, frdnatí, údatni, chlapsti, poclapení, popacholčení. Usus. Bu8 3mužili Sinku! macte nova virtute (virtute et virtutis) puer! führ dich brav auf, mein Sohn auf (frisch auf) mein Sohn! ember légy fiam; nosza emberkedgyil! Smužilosť, i, f. fortitudo, iuis, f. magnanimitas, generositas, animositas, strenuitas, virilitas, intrepiditas, tis, f. Tapferkeit, Munterfeit: emberkedés, kedv, bátor szív, vitézség, bátorság, nagy szívüség, erősség, rettenetlenség. Syn. mužnost, Srdnatost, Smeloft, Srdce. Usus. Od fweg predesleg 3múžilosti od. stupit; matím (bogazliwim bez Srdca) počínať bit: ex virtute pristina remittere Caes. von seiner vorigen Tap ferkeit abweichen; weich (feig, zaghaft) werden: ez elöbbeni emberkedésében (bátorságá ban) alább hagyni. Gá bich efče wic zmusilost'i, a Srd. ca dodal, ke8 bi to bolo o Wlast'mu: iuberem macte virtute esse, si pro mea patria ista virtus staret: ich würde sie noch weiters aufmuntern, wenn diese Tapferkeit für mein Baterland stünde, und stritte még inkább reá bátorítanám, ha ezen vitézség az én hazámat illetné (a' hazámért vólna.) zmužit sa, il sa, ím sa V. P. imp. zmuž sa, v. zesrdnaťeč. 3mužowáňí, á, n. Nom. Verb. ex seq., 3mużowať sa, 'zowal fa, Zugem fa freq. ex zmužiť sa. značení, á, é, p. c. signatus, notatus, a um: gezeichnet : jegyzett, meg - jegyeztetett. Syn. poznačení, naznačeńí, znamenaní, vulg. caghowas ní, 2) canteriatus, canterisatus, stigmaticus, stigmosus, stigmate notatus (stigmatisatus: mit einem Brandzeichen oder Brandmahl gezeichnet: sütővassal megjegyeztetett billyeges, billyegezett, vulg. cag chowani. boh. cegowani. Usus. 3načení Roń, equus canteriatus, stigmosus, gebrand marktes Pferd, billyeges ló. 3) delineatus, designatus, adumbratus. descriptus: gezeichnet, abgezeichnet, abgebildet: rajzoltatott, leírtt. Syn. wiobrazení, wiobrazowani, wiznačení, wiznacowani, wizng menaní. Značení, á, n. signatio, notatio, nis, f. Zeichung: jegyzés. Syn. Znamenáňí. 2) canterisatio: das Bezeichnen mit Brennzeichen: billyegezés, jegy - sütés. vulg. Cajhowání. 3) delineatio, designatio, adumbratio, descrip tio: Beichnung, der Abriß: rajzolás, le-írás. Syn. Wiobrazení, Wiobrazowáňí, Wiznačení, Wiznamenání. vulg. Ragzowání. značiť, il, ím V. I. imp. znač: signare, notare: zeichnen, mit einem Zeichen verschen: jegyezni. Syn. znamenat. 2) signare, tudiculare canterio notare, canteriare Hieron. canterizare Veget. de re vet. canterium adhibere: brandmarken billyegezni (ezem), jegyet sütni (-tök,) 3) delineare, designare, adumbrare, describere, deformare: zeichnen, malerisch abreißen, abbilden, abzeichnen: rajzolni, lerajzolni, le - írni, ki- jedzeni. Syn. wiobraziť, wiobrazował, wiznačit, wiznacowat, wiznamenať, vulg. ragzował. znački, adv. retro, retrorsum ; rüflings, rückwärts: hátra, viszsza, hátra felé. boh. znak. Usus. Gore znački (na znak, na Chrbte, hore Bruchem, hore Twáru) leží: iacet supinus, er liegt rücklings, hanyat fekszik. Dolu znački spí, dormit pronus, er schläft vorwärts, artzal le-borulva aluszik. značne, adv. signatorie, sig nanter: bezeichnend: jegyezve. 2) delineator ie, designatorie, adumbrate zeichnend, abzeichnend, gezeichnet, abgezeichnet: rajzolva, le- rajzolva, leírva, ki-jegyezve. vulg. tagzowne. znační, á, é, adj. signatorius, a, um: bezeichnend: jegyző, jegyező. Usus. Značné (pripalowacé) Železo, cauterium, i, n. Veget. cauter, eris, n. Pallad. signatorius marculus, tudicula, ae, f. Par. Pap. Brennwerkzeug, ein eisernes Werkzeug zum Bren nen, Brenneifen: billyegző (billyegsütö) vas. 2) delineatorius, designatorius, adumbratorius, a, um: zeichs nend, abzeichnend; rajzoló, leíró. vulg. ragzowni. Usus. Značné Umeňí. v. seq. Značňičtwí, à, n. ars delineandi (designandi, adumbrandi) Zeichnenkunst: rajzoló tudomány. Syn. Značné Ume. ňí. vulg. Ragzownictwí. Značňiť, a, m. delineator, designator, adumbrator, is, m. Abbilder, Abreißer, Zeichner: rajzoló, vulg. Ragzownik. znáhla, adv. repente, subito, praepropere: plöglich: hértelenül. Syn. natawne, znena dála. znáhlení, á, e, p. c. accelera tus, deproperatus, a, um: geeilt, übereilt: süttetett. Znáhlení, á, n. acceleratio, deproperatio, nis, f. llibereiz Tung: siettetés. znáhlit, il, ím V. P. imp. bli: accelerare, deproperare; über eilen: siettetni, Znak, u, m. signum, signa culum, vestigium, i, n. stigma, atis, n. nota, ae, f.character, is, m. Zeichen, ein Ding, daran zu erkennen: Kennzeichen; das, womit man etwas bezeichnet; Stämpel, Stempel, das Gepräge: jegy, jel, billyeg. Syn. 3namení, namta. vulg. Cagch. Usus. Pripálení 3nat, stigma Quint. Mart, Brandmahl, Brandzeichen, ein eingebrantes Zeichen: billyeg. † znať, adv. v. značťi, známe, adv. note, cognite: bekannt, bewußt: nyilván, Syn powedome, wedome. 7 znamenaní, á, é, p. c. significatus, notatus, designatus, bedeutet, angezeigt: jelentett, jegyzett, magyarázott. 2) v. badani, merkowani, rozumení, wirozumení. 3) boh. v. značení. Znamenání, á, n. significatio, indicatio, designatio, nis, f. nis, valor potestas verborum: das Bedeuten, Bedeutung, Anzeigung, Sinn, Begriff in Wor ten: jelentés, jegyzés, magyarázat. 2) v. Badáňí, MerFowání, Rozumeňí, Wirozumení. 3) boh. v. značení. znamenat, al, ám, V. I. imp. nag: significare, notare, designare, indicare, valere, sonare: bedeuten, anzeigen, heis ken, von Wörtern: jelenteni, jegyszeni, tenni. Syn. wizna menat. Usus. Čo znamená Ratechizmus? quid significat Catechismus? was heißt Katechismus? mit tesz a' Katekismus? 2) sibi velle: bedeuten, heißen, seyn, vorstellen: tenni, jelenteni, akarni. Usus. Co znamená tento Rrik? quid sibi vult hic clamor? was bes deutet der Lärm? mit tesz ez a' kiabálás? 3) valere, esse: bedeuten, zu bedeuten haben: tenni, érni. Syn. ftat. Usus. málo, mnoho znamená (stogi), parum, multum valet : es bedeutet wenig, viel: keveset, sokat tészen. 4) esse auctoritate, gravem esse: Ansehen haben, bedeuten: érni, tekéntetben lenni. Syn. wážiť, we Wážnost'i biť. Usus. mnoho znamenat (wážiť), auctoritate magna (gravem) esse: viel Ansehen haben, wichtig seyn: nagy tekéntetben lenni. málo znamenat, auctoritate parva (levem) esse, wenig Ansehen haben, nicht wichtig feyn kitsiny tekéntetben lenni. Celá Wec nemnoho znes mená, res est levis, mit der Sache hats nicht viel zu bedeus ten, az egész dolog nem sokat ér. 5) animadvertere, observare, sentire:` merken, wahrnehmen észrevenni, sajditani. Syn. padat, merkował, porozumeť, rozumet, wirozumet, zbadať, zrozumet. Usus. 3namenám že to chces: animadverto te id velle: ich merke, daß du dieses vers langest: jól észre vészem, hogy te azt kivánod. 6) bok. v. značiť. Znamení, á, n. indicium, si gnum, i, n. nota, ae, f. character, is, m. Anzeige, Beichen, Kennzeichen: jegy, jel. Syn. 3nat. boh. Námestí. Usus. materinské (rodné, prirodné) Znamení: naevus, genitiva nota: Geburtszeichen: születéssel lött jegyek; billyeg, mely velünk születik. Znamení Ran, v. Pruba, Šrám. Ščast'á, neb Nasča, st'á znamení, omen, inis, n. Anzeige einer künftigen Ca che, Glücks- Unglücksrath: jó, vagy, rosz jel (jelentés). Wi tazné znamení, trophaeum, i, n. das Siegeszeichen: gyözedelem emlékezetére való tétetelt jel. Wogenské Znamení, boh. geflo, tessera, ae, f. Feldzeichen: hadi ismértetô jel Zemanité znamení, v. Ci mer. 2) nucus, us, m. Wink, fövel-intés. boh. Cáwesti. Usus: Znamení dat, innuere, significare, monere: einen Wink geben, zu Berstehen ge ben, anzeigen, andeuten: reá inteni. jelt adni. znamenite, adv. notabiliter, manifesto, cospicue: merklich, nyilván. Syn. zregme, wido me, me, powedome. 2) notabiliter, insiguiter, memorabiliter, notatu digne, notande: merkwürdig: emlékeztetőképpen, megjegyezhetőképpen. Syn. Pamati hodne. 3) egregie, eximie, praecipue, apprime, insigniter, praeclare, excellenter: vortrefflich, vorzüglich, auf vorzügliche Art: jelesen, derekasan. Syn. obzlástňe, hlawne. znamenití, á, é, adj. notabilis, e; manifestus, conspicuus, a, um merklich: nyilván való. Syn. zregmi, widomí, powedomí. 2) notabilis, insignis, memorabilis, notatu dignus, notandus: merkwürdig: emlékezetre (megjegyzésre) méltó, emlékeztető. Syn. Pas mátti hodní. 3) excellens, praestans, insignis, eximius, egregius praecipuus: vorzüge lich, vortrefflich, treflich, ansehnlich: jeles, derék. Syn. obs zlásení, hlawní. Znamenitost, i, f. notabilitas, conspicuitas, tis, f. Merklichfeit: nyilvánvalóság. Syn. gregmost, widomosť. 2) notabilitas, memorabilitas: Merkwürdigkeit : emlékeztetőség megjegyezendőség, megtetszőség. 3) excellentia, praestantia: Borzüglichkeit: derégség jelesség. Syn. Obzlást. nost, glawnost. známí, á, é, (abs. známo, boh. etiam znám), adj. notus, cognitus, a, um: bekannt, bewust, was ich oder andere kennen, oder wissen: esméretes, tudva - való. Syn. powedomí. Usus. Wec tato celému Swetu gest známá; o neg wsecci wesć; o tom Faždi wi constat inter (apud) omnes Liv. constante fama et omnium sermone celebra tur: es ist weltkündig; jeder man weiß es, redet davon: azt minnyáján tudgyák. Bez to. ho mi bolo známo: eo accedit, quod mihi non est novum: neben dem ist mir keine neue (unbekannte) Sache: azon kivül az én nálam semmi ujság nem Prov. Čo komu neňí známé, nemože bił wzácné (milé): res non habet osorem, nisi ignorantem. Ignoti nulla cupido: was man nicht kann, dem ist er nicht hold: a' mit az ember nem ismér, azt nem kedvelheti. 2) notus, familiaris, e: bekannt mit jemand, vertraut, mit dem man Umgang hat: ismérős, jó barát. Usus. Zná mi mog, notus mihi, familiaris men's, mein Bekannter, ismérösem jó barátom. Známka, i, f. signum, i, n. Zeichen, ein Ding, daran wieder zu erkennen, dergleichen z. B. der Färber ausgiebt, die Perso nen, welche ihm etwas zu färben gebracht haben, daran wieder zu erkennen: jegy, jel. Syn. 3nak, . p. Plésit od Far bára, Garbára sc. 2) Pismena Litera. známočiňení, á, é, p. c. v. známodaní. Známočiňeňí, á, n. v. Známodáňí. |