ní. dostrápať, pal, pem (pám), V. P. imp. Softrapag: v. dosarpat, dostrapit. dostrasení, á, é, part. constr terrendo adductus (permotus), a, um: durch Schrecken zu ets was gebracht, bewogen: ijesztéssel reá vetelett. : Dostraseňí, á, n. verb. ex seq. dostrasit, il, ím, V. P. imp. dostras: terrendo adducere (permovere) ad aliquid durch Schrecken zu etwas bringen, bes wegen valakit ijesztéssel valamire reá venni. 2) desinere terrere: aufhören zu schrecfen megszünni ijeszteni. Dostrasowání, á, n. verb. ex fertig machen, aufbetten: agyat Dostrápáňí, á, n. v. Dosarpá vetni. Usus. emožem tu Postel dostlat. Dostláwáňí, á, n. verb. ex seq. dostláwať, al, ám, freq. ex dostlat. Dostogenstwi, á, n. magnificentia, pompa, ae, f. die Herrs lichkeit: nagyság, pompázás. = Syn. Dostogenstwo, Welebnost. boh. Důstogenstwi. 2) dignitas, authoritas, tis, f. Würde, Gewalt, das Ansehen: méltóság, tisztség, betsület. Syn. 3retel. 3) dignatio, nis, f. Würdigung: méltóztatás. Syn. Ráčení. Poráčeňí. Dostogenstwo, a, n. idem. dostogne, adv. magnifice, ample: herrlich: úri módon, nagyságosan, fó-módra. boh. Sustogne. Usus. Dostogne We tební Pán: Reverendissimus Dominus: Hochwürdiger Herr: fö-tisztelendő (nagyságos) Ur. dostogni, á, é, adj. magnificus, amplus, a, um herrlich) : nagyságos méltoságos. boh. dustogni. Usus. Dostogní Pán : Admodum Reverendus Dominus: Wohlwürdiger Herr: Lisztelendő Úr. Dostognost, i, f. magnificentia, ae, f. Herrlichkeit: nagyság. boh. Dustognost. 2) dignitas, authoritas, tis, f. Würde Amt, Ansehen: méltóság. Syn. Dostogenstwi. Usus. To fa ne= swedii na Dostognost twogu: alienum hoc est dignitate tua: dieses gehührt dir, und deinem hohen Ansehen nicht wohl: a' le méltóságodhoz ez nem illik. Prov. Od Boha Dostognost: auctoritas diuinitus, Homer. Divinitus contingit, ut idem magnifiat, nunc homo nunc despiciatur. doftrápaní, lá, é, part. constr. T. dosarpaní. Tom. I. seq. dostrasował, owal, ugem. freq. ex Sostrasit. dostrčení, á, é, part. constr. plane intrusus, infixus, insertus, immissus, a, um: völlig hineingestoßen: belé dugott. Syn. wftrčení, boh. dostrčen. 2) trusus, intrusus, a, um gestoßen, gedrängt: bétoltt, taszítatolt. Dostrčeňí, á, n. verb. ex seq. dostrčič, il, ím, V. P. praes. dostrkugem, imp. dostrč: plane intrudere, infigere, inserere, immittere: völlig hineinstoßen: egészszen bé - dúgni, belé dúgui. Syn. wstrčič. 2) trudere stoßen, wohin stoßen, drängen tolni, taszítani. dostréknúť, knul, (tel), knem, V. P. imp. dostrékni: spargere illuc istuc: hinsprüßen: oda fetstsenteni, tseppenteni. boh. dostříknúti. 2) siphone (siringa) adtingere, contingere rem mit der Sprühe etwas erreichen, hinsprühen, an denselben Ort hinsprüßen: megfetskendeni. dostréknutí, ¿, é, part. constr. ex praec. Dostretnutí, á. n. verb. ex eod. Dostrekowání, á, n. verb. ex seq. dostrekował, owal, ugem, V. I. imp. deftretug: freq. ex dostretnúť, boh. dostřikowati. dostrelani, á, é, part. constr. iaculando laceratus (fractus, corruptus), a, um : zerschoßen, durch Schießen zerrissen (zerbro= chen, verdorben): öszve lött. Dostrélání, á, n. verb. ex seq. dostrélat, al, ám, V. P. imp. doftrélag jaculando lacerare, frangere, corrumpere: zerschießen, durch Schießen zerreißen, zerbrechen, verderben: öszve löni. dostrelení, á, é, part. constr. ex dostrelit. Dostrelení, á, n. verb. ex seq. dostrelit, il, im, V. P. imp. dostrel: eo jaculari, jaculando ad certum locum pertingere : hinschießen, an denselben Ort hinschießen: oda-löni, bizonyos helyre löni. boh. dostřeliti. Usus. Na to Mesto ze Šipmi, 3 Delami (f Rufemi) nemože sa dostrelit: in illum locum tela, tormenta adjici nequeunt: dieser Ort kann mit dem Geschüße nicht erreicht werden; an denselben Ort kann man nicht hinschießen: árra a' helyre nem ér-el a' lövés, az álgyú golyóbis. Dostrelowani, á, n. verb. ex öszve cisio (conscissio), nis, f. 3er schneidung: öszve nyírás. Sostrihat, al, ám, V. P. imp. dostrihag: forficibus secare (consecare, dissecare, conscindere): zerschneiden : nyírni. dostrihnúť, hnul (hel), hňem, V. P. imp. dostrihni: deprehendere, aucupando deprehendere, vigilando (intendendo) aliquid rescire: erlauern: meg kémlelni, meg-lesni. Dostrihnútí, á, n. deprehensio, nis, f. Erlauerung: meg-kémlelés, lesés. dostříknutí, dostřikl, dosti knu: v. dostréknúť. † Dostříknutí, n. v. Dostres tnutí. + Dostřikowáňí, n. v. Dosites towani. † dostřikowati, owal, ugi (u); v. dostrekowat. dostrogeni, á, é, part. constr. indutus, a, um: völlig ange zogen: fel-öltöztetett. Syn. pris strogeni. boh. dostrogen. 2) plane paratus, a, um: v zubereitet: egészszen készültt. Dostrogeňí, á, n. verb. ex seg. dostrogit, il, ím, V. P. imp. dis strog induere: völlig anzich fel-öltözni. Syn. pristrogit, obfect. 2) plane parare: lig zubereiten. z. B. die Sprit: egészszen el-késziteni. II.rec. Sostrogit sa: induere se v ste: sich völlig anzichen: fel-ltözködni. Syn. pristrogit fa, oblect sa. Dostrogiwání, á, n. verb. exseq, dostrogiwat, owal, ugem, fre ex dostrogit. II. rec. do strogiwat sa: freq. ex dosto git fa. dostruhaní, á, é, part. constr. imperite concisus, a, um: zermeßelt, ungeschickt, zerschnit ten: ten tovább faragott, megfaragott. 2) secando (scindendo) perditus, corruptus, a, um: zermeßelt, durch Schneiden verdorben, zerschnitten: öszve metéltt, öszve faragott. Dostruháňí, ά, n. verb. ex seq. dostruhať, hal, hám (žem) V, P. imp. dostruhag: imperite concidere, conscindere: cr meheln, zerschneiden: rútúl öszve metélni, el- faragni. 2) secando (scindendo) perdere, corrumpere: sermeheln, durch Schneiden verderben, zerschneiden: öszve metélni, öszve faragni. 3) desinere secare (scindere): aufhören zu schneiden: meg-szünni metélni, faragni. Dostruhowání, ά, n. verb. ex seq. dostruhowat, owal, ugem, freq. DofuSeni, á, n. verb. ex seq. plane siccatus, arefactus, exsiccatus, aridus, a, um, völlig (ganz) trocken: ki-száradott, el-száradott. Dosuseňí, á, n. verb. ex seq. dosusit, il, ím, V. P. imp. dofus: plane siccare, exsiccare, arefacere: völlig trocknen, ganz trocken machen: ki-szaritani, meg aszalni. 2) desinere siccare: aufhören zu tro= cfen: aszalni (szárítani) meg szünni. Dosusowáňí á, n. verb. ex seq. dosúžení, á, é, part. constr. dosuž: desinere angere, cru- : nisse versichern: meg - bizonyí tani, bizonyságot tenni. Usus. Pred Bohem a Swetem, doswedčit: Deum et homines testari, testificari: vor Gott und Menschen bezeugen: Isten, és világ elött bizonyitani. Doswedcowání, á,n. verb. ex seq. doswedcował, owal, ugem, freq. ex dofwedčiť. dotas, adv. hucusque, huc usque, Plin. H. N. bis hicher, fo weit eddig. Syn. potas, potal. boh. dotus. 2) v. do. fawás. dotáchnúť, hnul (hel), hňem, V. P. imp. dotáhňí: trahere illuc (istuc), pertrahere: hinziehen; herziehen: oda vonni, húzni, hurtzolni. dotáhnutí, á, è, part. constr. pertractus, a, um: hergezogen: hingezogen: oda húzatott, vonatott. boh. dotažen. dotáhnutí, a, n. verb ex do. táhnut. Dotahování, á, n. verb. ex seq. dotahowak, owal, ugem, V. I. imp. Sotahug: freq ex do táhnúť. doťať, doťal, dotňem, V. I. imp. dotni: pergere caedere ultro (porro) caedere: u hauen, weiter hauen: tovább vágni. 2) caedere: hauen, jus hauen: vágni. dotatí á, é, part. constr. ex praec. Dotatí, á, n, verb. ex eodem. † Dotazowání, n. v. Dopitowání, Opitowání. dotazowati se, owal, ugi (u) v. dopitował (opitował, wipitowat) sa. † dotcení, á, é, adj. v. dotičení. t Dotčení, n. v. Dotičeňí. dotiče fa. 3. persona ex dotikať fa. impers. dotičení, á, é, adj. adtactus, a, um: angerührt, berührt: meg illetett, hozza értt. boh. dot. čení. Dotičeňí, ά, n. tactus, adtactus, ûs, m. ûs, m. contrectatio, nis, f. Anrührung, Berührung: megérintés. boh. Dotiční. dotikaní, á, é, part. constr. adtactus, a, um, ad rem: angerührt, an etwas: valami. hez hozzá illetetett. Usus. Pátrički na zázrační Obraz dotítané: adtactum ad thau maturgam iconem rosarium: die an das underbild anges rührte Beten: tsudálatos képhez illetett olvasó. 2) tactus, adtactus, attrectatus, contrectatus, a, um: angerührt, berührt: meg - érintetett. Dotířáňí, á, n. tactus, adtactus, contactus, us, m. contrectatio, nis, f. Anrührung, Berührung, das Anrühren, Bes rühren: hozzá érintés, hozzá nyúlás. dotitat, al, ám, V. I.imp do. titag, nečo na nečo: adtingere rem ad rem: anrühren ets was an etwas: valamit valamihez illetni. II. rec. dotie Eat fa, cum Genit: t. P. nes čcho: tangere, adtingere, attrectare contrectare rem: ans rühren, berühren betasten: valamit meg illetni, hozza nyilni, érni. Syn. Sotknúť für boh. p'estowati. Usus 3 Ru tú sa neceho dotikať, do Ruki to brať: tentare. palpare aliquid manu: etwas mit der Hand anrühren: valamit kézzel illetni, azt kézbe venni. Nech sa ho žáden nedoti tá, ani íňím nebowori: ne quis illum adtingat, neve alloquatur: es soll ihn niemand weder anrühren, noch anreden : senki hozzá se ne nyúllyon. se meg ne szóllitsa ötet. 2) impersonaliter. dotikat ja, : botikálo fa, dotitá et dotis te sa, V. I. fut. dotitat sa buse, cum Genit. personae: concernere, spectare, adtinere, pertinere ad: betreffen, anbelangen, angehen illetni, Syn. titat fa. boh. tknútí se. Usus. Co sa mňa dotiká, dotice: quod ad me adtinet. (spectat) was mich betrifft, anbelangt: a' mi engem illet. to sa to mňa dotika? Co mňa do toho? čo mňa po tom? quid ad me? was gehts mich an? mi gondom van réá? mi közöm hozzá?Mňasa dotiče, botiká: me concernit, ad me adtinet: es geht mich an: engemet illet. még Osobi sa dotika: meam personam concernit: es betrifft mich: az én személlyemet illeti, engemet illet. Teba sa nič nedotiče, nedotíká: nullam in partem tua interest: es geht dich gar nicht an: ez semmi képpen nem illet téged: semmi közöd hozzá, mňa sa nič nedotiče, nedotíká: nihil ad me pertinet (adtinet): es geht mich nichts an: engemet semmi sem illet; semmi közöm hozzá. Čo sa mňa dotíkalo: quod ad me adtinebat: was mich anging (betroffen hat ): a' mi engemet illetett. Čo sa mňa dotikat buse: quod ad me pertinebit: was mich angehen (betreffen) wird: a' mi engemet fog illetni. dotínani, á, é, part. constr. finaliter sectus, resectus, a, um: zu Ende gehaut, abgehaut: el-vágattatott. Dotínání, á, n. verb. ex seq. dotínat, al, ám, V. I. imp. do tinag: finaliter secare, desecare, resecare: zu Ende hauten, abhauen. le-vágni, el-vagni a vágást el-végezni. dotirani, á, é, part. constr. ex dotírat. Dotírání, á, n. verb. ex seq. dotírat, al, ám, V. I. imp. dotírag: obtinere, operire linendo zuschmieren, zustreis chen: bé-mázolni, bé-kenni. 2) pergere mulcere, porro (ultro) mulcere: zuftreichen, ferner streichen z. B. die Haare: simogatni p. o. a' hajat. 3) Dotirat na nekoho: invehi in aliquem, increpare aliquem: Jemanden heftig anfah ren, mit harten Worten begegnen: valakit keményen megpirongatni, meg-feddeni. dočískaní, á, é, part. constr. v. Sotisknutí. 1 Dotístáňí, á, n. verb. ex seq. v. dokískať, al, ám, V. I. imp. |