Dotisknuti, á, n. accessus vehementior: das Zudringen: tolakodás.

dotisnúť, snul, (sel), fňem, V.

P. imp. Sotifni: v. Sotiknúť. Sotisnuti, á, é,p.c. v. dotiknutí. Dočisnúťí, ́á, n. v. Dotisknutí. Dotka, i, f. cavillatio, ludifi

catio, irrisio, nis, f. cavillum Apul. ludibrium, probrum, opprobrium, i, n. die Spotterey, Höhnerey, Neckung, Sticheley, Schökerey, Gespötte, der Spott, das Spotten, die Spottung gúnyolás, : gúnyolás, tsúfolás, gyalázás, ossállás. Syn. Utrhání. boh. Důtka. Sotkání, á, é, part.constr. pertextus, a, um: durchgewebt: meg-szövött.

Dottání, á, n. verb. ex seq, dotkať, al, ám, V. I. imp. SotFag: pertexere, Apul. texturam finire durchweben, bis zu Ende weben, mit dem Gewebe fertig werden: 2) tropice pertexere, Cic. perficere, absolvere: ausführen, zu Stande (zu Ende) bringen: véghez vinni. Syn. Sokonať. Usus. Len dotkag, čo si počal: pertexe (perfice) modo, quod exorsus es, Cic. dotkliwe, adv. cum cavillatione, cavillatorie: spöttisch, so pñsch: gúnyolva, gyalázva. Syn. posméwačne. boh. 8utkliwe. 2) cum sensu, vehementer empfindlich: érzékenységesen. 3) mordaciter, acerbe empfindlich, beißend: 4) titillatorie, titillabunde: fis helig, kühelig. Dotkliwec, wca, m. cavillator,

Cic. ludificator, irrisor: Spotter, Höhner, der Sophistereyen macht: gúnyoló. Syn. Posmé

wać. dotkliwi, á, é, adj. cavillatorius, Pandect. cavillabundus,

Tertull. cavilosus, a, um. cavillans, tis: spöttisch, hinisch, sophistisch: gúnyoló, gyalázó. Syn. posméwační. boh. Súttliwi. Usus. Dotkliwá Rei: cavillum, cavillus. Apull. Hihnerey, Schöckerey, höhnische Rede: gúnyoló beszéd. 2) mordax, acerbus: empfindlich, zorn erregend, beißend: morgó. 3) facile sentiens: empfindlich, leicht empfindend: érzékenységes. 4) irritabilis, iracundus: empfindlich, leicht zornig. 5) irritabilis, proclivis ad sensum titillationis: empfindlich, fügelig, geneigt Küzel zu em= pfinden: 6) morosus: häckelig, eigensinnig.

Dotkliwost, i, f. v. Dotka. 2) titillus, i, m. Cod. Theod. pruritus, titillatus, us, m. Plin. H. N. titillatio, nis, f. der Küzel, Kizel, das Kügeln: Syn. Stegliwost.

Sotknúť sa, knul (kel), kňem, V. P. imp. Sotkňi sa: v. dotítať sa.

dotknutí, á, é, part, constr. v. Sotikani. 2) supradictus, memoratus, adtactus, praeadtactus, a, um: obenbedeutet : fellyebb említett, neveztetett, olvasott.

Dotknutí, á, n. v. Dotikáňí. Sotlačení, á, é, part. constr. eo (illuc, istuc) ursus, adursus, a, um: hingedrückt, hingedrängt, oda, hozzá nyomott. Syn. So tisknutí. 2) typis exscriptus (excusus, procusus) a, um : abgedruckt: ki- nyomtattatott. Syn. witlačení, boh. Sotiften. Dotlačeňí, á, n. ursio, adursio, nis, f. das Hindrücken, Hin= drängen: hozzá nyomás. Sy Dofitnutí. 2) typis exscriptio (excusio, procusio), nis, f. das Abdrucken, die Abdraa = cfung: ki - nyomtatás.

Sot

* Dotrizneňí, á, n. v. Doho. worení, Domluweňí. 2) boh. v. Domučení. * dotriznič, il, ím, V. P. imp. dotrizni: v. dohoworit, do. mluwit. 2) boh. v. domučit. Dotrúbení, á, n. verb. ex seq. dotrúbiť, il, ím, V. P. imp. dotrub: desinere canere tuba, buccina (cornu): aufhören die Trompete (das Waldhorn) zu blasen meg-szünni kürtölni, trombitálni. Prov. Usiste mu dotrúbili: iam illum confeeistis ihr habt ihn schon zu Grunde gerichtet: vígére jártatok már néki, meg - adtátok néki, ami kellett. Dotrwání, á, n. perseveratio, permansio, nis, f. das Ausdauern, Aushalten, die Berharrung, Aushaltung: végig meg

maradas.

rec. doučit sa: desinere discere (studere), ediscere: aulernen, aufhören zu lernen: megszünni tanúlni. 2) plane (satis) discere: auslernen, recht lernen: ki-tanúlni, eleget tanúlni.

Doučowáňí, á, n. verb ex seq. doučowat, owal, ugem, V. I.

imp. doučug: freq. ex dou čiť. II. rec. Součowat sa: freq. ex doučit fa. dowábení, á, é, part. constr. v. priwábení.

Dowábeňí, á, n. v. Priwäbe,

ní.

dowábiť, il, ím, V. P. imp.do, wab: v. priwábit. II. rec. dowábiť sa: v. priwábiť sa. Dowasení, á, n. Verb. ex do wasit sa.

† Dowáseňí, n. verb. ex seq. v. Dowádzáňí.

† dowáseti, Sel, Sím; v. dowádzať.

dowa8ik sa, il, ím, V. P. imp. dowas fa: desinere rixari (litigare, jurgare): aufhören zu zanken mit Jemand: meg szünni pörölni.

† dowásiwati, al, ám, freq. ex dowáseti: v. Sowadzował. dowádzaní, á, é, part. constr. ex dowádzał.

Dowádzaní, á, n.petulantia, ae,f. Leichtfertigkeit, Muthwillen: tsintalanság. boh. Dowáseňí. 2) jocatio, nis, f. das Scherzen: tréfálódás.

dowádzať, al, ám, V. I. imp.

dowádzag: petulcire, petulanter agere, lascivire: muthwillig thun, z. B. schöckern, hüpfen, und springen: tsintalankodni, tsintalanul tselekedni. Syn. dotazował, wiwádzat. boh. dowáseti. Usus. mi sme sa mu kolkokrát nafmáli, až sme nikam nemohli, gak on dowádzal. 2)

jo

jocari, jocos tractare: Scherz treiben: tréfálni, tréfát üzni. 3) jurgari, contendere zan fen: pörölni. Syn. wasiť sa. boh. Sowáseti. Usus. Neroz kládag Oheň; príde, zas buSe dowádzať: ne accende i gnem, ille, cum venerit, contendet: mache kein Feuer an; er zankt sonst wieder, wenn er fommt: ne rakjj tüzet; majd ha el-jön, pörölni fog. 4) objurgare schelten: meg-feddeni. Syn. brefit, láť. boh. dowáseti. Usus. On tam na mňa dowádzal: objurgavit me ibi er schalt mich dort: megfeddett engemet ottan. Dowadzowáni, á, n. verb. ex

seq.

dowadzowak, owal, ugem, V. I. imp. Sowadzug: freq. ex dowádzať. boh. Sowásíwati. dowálani, á, é, part. constr. ex dowálat. 2) volutatus, a, um: herumgewälzt: forgatott, hengergetett. 3) v. Sorúcaní. 4) v. Sopistaní.

Dowálaní, á, n. verb. ex seq. 2) volutatio. nis, f. Herumwälzung: forgatás, hengerités, hömpölygetés, fetrengés. 3) v. Dorúcání. 4) v. Dopistáňí. dowálat, al, ám, V. P. imp. dowálag: desinere depsere: aufhören zu knetten: meg-szünni dagasztani, gyúrni. boh. dowáleti. 2) volvere, volutare: herumwälzen, wälzen : hempelygetni, hengeriteni. 3) V. Sorúcat. 4) v. dopistat. II.rec. Sowálat fa: volvi, volutari: fich herumwälzen, 3. B. im Kothe: henteregni, hengergeni.

Sowalení, á, é, part. constr. ex

dowalit. Dowaleni, á, n. verb. ex eod. † dowaletí, Pel, tim; v. dowálat.

Sowalit, il, ím, V. P. imp. 8o. wal: eo usque provolvere : bis dahin wälzen: egész oda, hengeríteni.

dowáraní, á, é, part. constr. ex dowárat. Dowárání, á, n. verb. ex seq. dowárat, al, am, V. I. imp, dowárag: v. Sowarit. boh. dowałowati.

dowarení, á, é, part. constr. decoctus, a, um: abgekocht, gar gefocht: meg fött. Syn. wiwarení. boh. dowaten. Dowareňí, á, n. dococtio, nis, f. das Abkochen: meg-fö

zés.

dowariť, il, ím, V. P. imp.

Sowar: decoquere: abkochen, gar fochen: meg-főzni, el-fözni.Syn.wiwariť.boh.dowačiti. dowarowani, á, é, part. constr. ex dowarówat. Dowarowáňí, á, n. verb. ex seq. Sowarował, rowal, rugem, V. I. imp. desinere custodire: aufhören zu hüten: megszünni örizni, gondot viselni. II. rec. Sowarowať sa: reg. Gen. desinere vitare aufhdren zn meiden: meg-szünni eltávoztatni.

† dowałowati, owal, ugi; v. dowárat.

dowázání, á, é, part constr. ex dowázať. Dowázání, á, n. Verb. ex eodem. dowážaní, á, é, part. constr.

advectus, pervectus, a, um: hergeführt, hingeführt: el-hozattatott. Syn. dowezení. Dowážáňí, á, n. advectio, pervectio, nis, f. das Herführen: elhozatás. Syn. Do wezení. dowázať, zal, žem, V. P. imp. dowas: desinere ligare: auf hören zu binden: meg - szünni kötni, kötözni.

801

dowážať, al, ám, V. I. imp. Sowásag: advehere, pervehere: herführen, hinführen, wohin führen (fahren): szekeren elhozni. Syn. dowezt. 2) vehere eo, illuc, istuc: hinführen, an denselben Ort hinführen ide hozni, vinni, a' szekeren, boh. dowážeti. Dowažek, tu, m. additamentum ad libram: Susaß, Bulage, beym Wägen (Wiegen ) : reá adás a' fontra. dowážení, á, é, part. constr. ex dowažiť.

Dowážení, á, n. verb. ex eodem. † dowážeti, žel, žím; v. dowážáť. Sowážit, il, ím, V. P. imp. dowáž: librationem absolvere: zu Ende wiegen (wägen): cl- végezni a' mérést, fontolást. 2) adpendere, addere librationi: zuwägen, zuwiegen: hozzá mérni, fontra reá adni. Dowazowání, á, n. verb. ex dowazował. Dowážowání, à, n. verb. ex doważował. dowazował, zowal, zugem, V.I. imp. zug: freq. ex dowázať: doważował, owal, ugem, V.

I. imp dowažug: freq. ex dowážať, et dowážiť. Dowedač, a, m: scrutator, explorator, percontator, interrogator, quaesitor, is, m. Forscher, Erforscher, Ausforscher, Ausfrager, Erkundiger: tudakozó, kérdező, értekező, visgáló. Syn Spítować, WiSowedač.

Sowedani, á, é, sciscitatus, a, um geforscht, nachgefragt er fundigt; tudakoztatott, kirdeztetett. Syn. widowedani, spitowani.

Dowedání, á, n. sciscitatio, Pe

tron. percontatio, Cic. scita

tio Ammian. quaestio: das Forschen, Nachforschen, Fragen, die Forschung nach etwas, Bes fragung Frage, die Erkundigung: tudakozás, kérdezkedés, értekezés. Syn. Widowedání, Spitowání. dowedať sa, al sám, su, V. I. imp. dowedag sa: sciscitari, scitari, Cic. percontari, Cic. quaerere: wissen wollen, fragen, nach etwas fra= gen, sich erkundigen, forschen, nachforschen, befragen · értekezni, tudakozni, kérdezkedni. Syn. pitat fa, widowedat sa, spitował sa.

Sowesení, á, é, ex doweßet fa: percontando inventus, compertus, a, um: fahren, in Erfahrung gebracht, erfor= schen, ausgeforschen, ausgefragt: nyilván meg-tudatott, kihalászott, tudakoztatott, megtudódott. Syn. widoweseni. 2) ex Sowest: adductus, deductus, perductus, a, um: hergeführt, hingeführt, vezetett, el-vitetett. boh. Soweden. Doweseňí, á, n. verb. ex do

weset sa: cognitio, exploratio, percontatio, expiscatio, nis, f. compertum, i, n. peritia, experientia. ae, f. das Erfahren, die Erfahrung, Erforschung, Erfragung, Ausforschung, Ausfragung, Erfahrenheit, Kenntniß: meg- tudás, ki halászás, tudakozás, Syn Skúfeňí, Widweseňí. 2) verb. ex dowest: adductio, perductio, deductio, nis, f. das Hinführen Herführen: el

vezetés.

doweset sa, dowesel sa, dowím fa, V.P. imp. dowec sa : cum et sine gen. etiam cum Acc. percontando invenire, explorare expiscari aliquid ab‘aliquo,

com