talán alhatnál? Sna8bisi lutowal nad Smrtú mogú? indoleres forsitan falis meis? wär dir Leid über meinen Tod? möchtest du mich bedaueren, wenn ich sterben sollte? bánnád a' halálomat? Bibic, a, m. ptát: gavia Plin. H. N. ae, f. gavia vulgaris klein. tringa vanettus Linn. Ribig, ein Vogel: bibets, gödény, líbotz, egy mag-szedő madár Par. Pap, bibiiz. Syn. Cagta, boh. Cegta. bibicowi, á, é, adj. ex praec. t Biblár, e, m. v. Bibliár. + Bibliátka, i, f. v. Bibliárta. t Bible, f. v. Biblia. + Bibli, f. v. seq. Biblia, i, f. biblia, orum, n. Sacra scriptura, literae sacrae, libri divini (sacri), vetus et novum testamentum, verbum Dei scriptum: die Bis bel, heilige Schrift, alt und neues Testament, geschriebenes Gottes Wort, heilige Bücher: Biblia, szent irás; ó és új Testamentom, Istennek írtt igéje, isteni Könyvek, Syn. Swat'e pismo, Stari a no. wi Zákon, písané Slowo Boz. té. boh. Bible, Bibli. Bibliár, a, m. scripturista, Biblia sedulo legens: der die Bibel fleißig fleißig liest a Bibliát (szent Irást) olvasó. Syn. Swa tého písma čitač, boh. Bibláč. Bibliárka, i, f. sedulo scripturam sacram legens femina, die die Bibel fleißig liest: szent irást szorgalmatossan olvasó személy. Syn. Swatého pís. ma Čítačká, boh. Bibláčka. biblici, adv. biblice scripturistice biblisch, szent irás szerént. 2) libris divinis consentanee: biblisch, bibelmäßig: szent íráshoz alkalmaztatva, Sz. írással meg egyezve, biblicí, á, é, adj. biblicus *Bičak, u, m. v. Rriwát. Biček, čka, m. dem. iuvencus Bíček, cka, m. dem. idem. bich, contractum ex bifem, v. bi † bichom, pro bisme, v. bi. Bičíček, čtu, m. dem. ex seg Bičík, u, m. dem. parvum fla grum, flagellum, i, n. Peit schen, kis ostor, ostorotska Syn. Bičičet, v. Rorbáčít. Bičisto, a, et aťa, n. Plur. N Bičisčata. v. seq. Bičito, a, n. bacillus (manu. brium) mastigis, cui alliga tur flagrum: Peitschenstiel, Peit schenstab ostor nyel. Syn. Bi čisčo. † Bičiste, é (éte, plur. tiata) n. idem. * Bičisto, a, et aťa, n. idem bicowani, á, é, part. const. fla gellatus, flagellis caesus, a um: gegeißelt, gepeitscht: osto roztatott, meg ostoroztatot Syn. flahaai, torbacowani, ex seq., biłowáwať, al, ám, V. I. imp. wag. freq. ex bičowat: solere flagellare, pflegen zu geißeln, szokni ostorozni. bilowne, adv, flagellatorie, flagellabunde geiflich, ostorozva, korbatsolva. bicowni, á, é, adj. flagellatorius, flagellabundus, a, um: geiflich, ostorozó, veszszőző. | bicoowniććin, a, e, adj. poss. ex seq. Biłownik, a, biłownikow, a, e, adj. poss. ex Bid, c, m. Bidus, i, m. Byd, Egge gebunden ist: tésla, tésla rúd: Syn. Tažadlo. Bidelko, a, n. dem. ex Bidlo: perticula, parva pertica: ei ne kleine Stange: teslátska, tésla rúdatska. boh. Bidilko. Bíšeňí, ά, n. misera vita, noth dürftiges Leben, szegény élet. Syn. Pfotowání, Psočeňí. bíšiť, il, ím, V. I. imp. bi8: cum miseria (aerumna fortuna adversa) conflictari Nep. misere vivere: in der Noth_le= ben: szegényen (szegénységben) élni. Syn. pfotował, pfotit. Bidleňí, á, n. habitatio, nis f. das Wohnen, die Wohnung: lakás, maradás, szállás. Syn. Bíwání. Usus. Bidlení na Poli, ináč Sedláct wi, rusticatio, das Landleben, parasz-. tolkodás, mezőn élés. bidlet, lel, lím, V. I. imp.biSti: habitare, colere, incolere, residere: wohnen einwoh nen: lakni. Syn. biwat, obiwat, boh. bidliti et bidlečí. Usus. On tam bidt, illic habitat: dort wohnt er, ott lakik ö. bidlicí, á, é, part. praes. ex praec. habitans, wohnend, lakozó, lakó. Syn. biwagici. Usus. Bidlící pod nami Lu da, antipodes, antichones um, m Inwohner unter uns, Gegenwohner, Leute, so ihre Füke gegen uns kehren: lábbal hozzánk fordultt népek. Okolo nás blidlicí, Súfe8i, Okoličňí Lusá: vicini, accolae, perioeci, orum, m. plur. die Benachbarten, Umberwohnende: szomszédink, körülöttünk lakó emberek. Pred nami (naproti nás) bidlici; ináč Protiwnici: anticaei, orum, plur. Gegenüberwohnende, által ellenünk lakó emberek; elöttünk la lakosok. Spolu bidlící: contnbernales, ium, m. plur. Wohngefsellen, együtt lakó-társok. bidlitedelní, á, é, adj. habita bilis, e wohnbar, lakható. Bidlitel, a, m. incola, ae, m. habitator, inhabitator, is, m. der Einwohner, Bewohner: lakó, lakos. Syn. Bidlíwatel, Obiwatel. Bidlíwáňí, á, n. Nom. Verb. ex seq. bidlíwat, al, ám, freq. ex bidtit: solere habitare, pflegen zu wohnen, szokni lakni. Bidliwatel, a, m. v. Bidlitel. Bidlo, a, n. domicilium, i, n. patria, residentia, ae, f. habitatio, nis, locus habitationis. Wohnung: lakó hely. Syn. Biwání, 5ospo8a. 2) vita, ae, f. victus, ûs, m. das Leben, der Unterhalt des Lebens: eledel, étel, étek, élés, élet, Usus. Dobré Bidlo ho pichά; Owes mu w Zadku hrálasciwit, der Haber sticht ihn, tsépi farát a' zab. 3) pertica, ae, f Stange: rúd, pózna. Syn. Sert, 4) haustrum, i, n. Lucr. Schöpfrad, Schöpfmaschinn: viztekerék, kút-kerék, kankarik. Syn. Roleso (Rolo), Eterim sa Woda káhňe. bídne, adv. misere Cic. aerumnose, afflicte, miserabiliter : elend, mühselig, mühselig, unglücklich, kläglich, mitleidenswerth, auf klägliche (erbärmliche) Art: nyomorúltúl. Syn. nudzne, chudobňe, psotňe, utrápeňe. vulg. bgedňe. Usus. Gak on bidne na Schodi leze! quam misere scandit gradus (scalam ascendit)! wie elend er die Treppe (Stiege) hinauf geht! mely nyomorúltúl megy fel (jár) a garáditson. bídní, á, é, adj. miser, affli ctus, aerumnosus, a, um ; aerumnabilis, e, Lucret. infelix, cis: elend, mühselig, voll Mühseligkeit beklagenswerth, Nothleidend, unglücklich, mitfeidenswerth, erbärmlich, klägs lich nyomorúltt, szorongattatott. Syn. hudobní, nudznipsotni, utrápení. vulg. bgední. Prov. I we widni sú Lusé bídní: paupertas nulli loco alligata: Pauperes semper habetis vobiscum: Ar muth ist überall daheim: mindenütt vannak (találtatnak) szegények, Bidnica, i, f. misera, aerumnosa, ae, f. eine Elende, szegény (nyomorúltt) személy. Syn. Chusera, Chuserka, Chudina, Neborka, Psotárta. vulg. Bgednica. † Bídnice, f. idem, Bidňík, a, m. miser, aeru mnosus, i, m. ein Elender, nyomorúltt, szegény ügyefogyott ember. Syn. Chuset, Neborák, Psotár, vulg. Bged. ňít. Bidnost, i, f. v. Bida. bídow, a, e, ajd. poss. Bidi, dem Byd gehörig, bídé. † bídůw, et bidů, owa, owo, idem. bigani, á, é, adj. v. bití. Bigáňí, á, n. Nom. Verb. ex seq. v. Bití. bígak, al, ám, V. I. imp. bis gag, v. bit. II. rec. bigatsa, v. bit fa. bigáwani, á, é, part, const. ex bigawat. Bigawání, á, n. Nom. Verb, ex seq. bigawat, al, ám, freq. ex bis gat. II. rec. bigáwat sa, freq. ex bígatsa. Bihar, u, m. Mestecko; Byhor, Bihorinum, i, n. Biharia, Oppidum. Bihar, Bihár. bibariki, á, é, adj. Biharská bíledne, adv. v. bilodňe. Stolica, Comitatus Biharien- † bíledňí, adj. omn. gen. v. sis, die Biharer Gespannschaft, Bihar-Vármegye. Bit, a, m. taurus, i, m. ein Erier, Farr: bika. Syn. Bugát, vulg. Bulo. boh. B't. Prov. Pozse Bika hoňiť: sero sapiunt phryges Cic. zu spätt mein Herr! késő estve. v. Blazen (neb wá než ze swú Sto8ú). tBit, a, m. idem. Bites, u, m. Békesinum, i, n. Bifcich, Békes. múdri, bifefti, á, é adj. R. P. Bikeská Stolica, Comitatus Békesiensis, die Bikescher Gespannschaft, Békes- Vármegye. * Biko, a, m. v. Bik. bikow, a, e, adj. poss. tauri, dem Stier (Farr) gehörig, bikáé. Syn. bugátów, vulg. bulow. Bikowec, wca, m. taurea, ae, f. Tertull. Ochsenziemer, Och= senriemen, Peitsche: ökör börbol tsinált ostor. Syn. Rocar wolowec, wolowi Remen, Remennáť, remenní Rorbić (Bič) 2) Zelina v. ze= lina bikowa. Aliud est Ewetec. † Bikowe, woce, m. idem, bikowi, à, é, adj. taurinus, a, um, ex tauro: von Stier: bikai. Syn. bugačí. boh bikowi. Usus, Bikowi Lalek, palear, ris, n. die Wamme am Halfe der Stiere; ökör nyakán, torkán alá fityegö hör. bitowi, á, é, adj. idem. Bile, i, f. non prop. feminae. en Weibsname, Bila, aszszony név. bilawe, adv. v. belawe. bílawi, á, é, adj. v. belawi, bile, adv. albe, candide, weiß bilodní. Bilek, lku, m. albumen, inis, n. album, i, n. Eiweiß, Eierklar, das Weiße im Eie: tyúkmony fejére. vulg. Bgelek, Bgelok. bileni, á, é, part. const, dealbatus, nalbatus, a, um: geweißt, weiß gemacht meszeltt, fejérített, meg fejéríttetett. Syn. bélen, vulg. bgelení. 2) insolatus, a, um: gebleicht: veröfényen száraztatott. Bileňí, á, n. dealbatio, inalbatio, nis, f. das Weißen, meszelés, fejérítés, meg fejérítés. Syn. Bélení, vulg. Bgelení. 2) insolatio, nis, f. das Bleichen, napfényen száraztás. bili, á, é, (abs. blo), adj. comp. bilegsi et bili, super. nagbílegsi, nagbilfi: albus, candidus, a, um: weiß: fejér. vulg. bgeli. Usus. Bili Chléb, panis candidus, Weißbrod, fejér kenyér. Bili Trň. v. gloch. 3em ge suchá, na Strese ge blo terra est sicca, tecta albent: die Erde ist trocken, die Dächer sind weiß: száraz a' föld, fejéredik a ház héja. Prov. Ani bílé, ani cérne. Ani sladki, ani hortí. Ani tepli, ani stuSení: neque album, neque nigrum: er ist weder kalt, noch warm: sem fejér, sem fekete, † Bilič, e, m. v. seq. Bilič, a, m. dealbator, inalbator, is, m, der Weißer, Tüncher : meszelő, Syn. Ličitel, Lica nit. vulg. Bgelič, boh. B'elič, Bilič, 2) insolator, is, m. der Bleicher verö-napfényen száraztó. : Bilica, i, f. v. Belica. fejéren. vulg. bgele. Usus. Biz biliččin, a, o, adj. poss. V. le twitnút, candide florere, waß blühen, fejéren virágozni. Bilinárka, i, f. v. Zelinkárka. bilindrow, a, e, adj. poss. v. zelinkárow. † bilináčů, et ůw, owa, owo, idem batricis, vel insolatricis: der Weißerinn, oder Bleicherinn † Bilináčka, i, f. idem. gehörig fejéritönéé ( meszelőnéé), vagy napfényen száritonéé, vulg. bgeliččin, boh. b'eliččin, biliččin. bíličí, á, é, adj. inalbationem adtinens; inalbatorius, a, um: zum Weißen gehörig; das Weißen, betreffend: fejérítő, meszeléshez-való, Syn. liční, boh. b'eličí. Usus. Biličá Ščetka, penicillus inalbatorius (tinctorius), Tünchpinsel, Weißbürste, meszelő, (etset). + Bilička, i, f. v. sey.. Bilička, i, f. femina inalbans, (dealbans), dealbatrix, inalbatrix, cis, f. die Weißerinn, fejéritoné, meszelőné. Syn. Líčitelka, Líčňička, vulg. Bgelička. boh. B’elička, Bilička. 2) femina insolans, insolatrix, cis, f. die Bleicherinn, nap-fényen száritóné. 3) v. Belička. bíličow, a, e, adj. poss. inalbatorius, dealbatoris, vel insolatoris: dem Weißer, oder Blei cher gehörig fejéritöé (meszelöé), vagy nap fényen száritóé, Syn. líčitelow, líčnítow, vulg. bgelicow. boh. b'eliču et uw. Bilinečka, i, f. dem. ex seq. v. zelinečka. Bilinka, i, f. dem. ex Bilina, v. Zelinka. bilnni, á, é, adj. v. zelinkárstí, zelinowi. Bílisčo, Bílisko, a, n. v. Bílid- + Bilidlo, a, n. v. seq. us (inalbatorius, dealbatorius): lo. Bilina, i, f. herba, ae, f. cin Bilinár, a, m. v. Zelinkár. + Bilinář, e, m. idem. bílit, il, ím V. I. imp. bil: dealbare, albo inducere, inalbare. albefacere: weißen, z. B. die Wand: meszelni, vulg. bgelit. 2) insolare: bleichen, durch Hülfe der Sonne weiß ma chen, z. B. Wachs, Leinwand: fejérítení, nap verőfényen szárítani. II. rec. bílit fa, v. be let fa. 2) insolari, gebleicht werden, veröfényen száradni. Bilíwáňí, á, n. Nom. Verb. ex sel. bílúwat, al, ám, freq. ex bí lit. II. rec. bilivatsa, freq. ex bilit sa. bilodne, adv. evidenter, manifeste, manifesto, perspicue: sonnenklar, handgreiflich: nyilván, látható képpen. Syn. neomilne, patrne, 3gewne. vulg. bgelodne, boh. biledne. bilodní, á, é, adj. manifestus, perspicuus, a, um; evidens, tis: sonnenklar: nyilván - való, bizonyos. Syn. neomilní, patrní, zgewni. boh, biledňí. Bílodnost, i, f. evidentia, ae, f. perspicuitas, tis, f. Sonnenklarheit, nyilvánvalóság. Syn. 3gewnost. Bilohlawec, wea, m. v. Belohlawec. bilinárčin, a, e, adj. poss. v.. bilohlawi, á, é, adj. v. belohla zelinkárčin. bilináččin, a, o, idem. wi. Bilohoret, rea, m. v. Belohorec. |