gere et obscurare nativum decus. Quae per se recta sunt, ea nominibus alienis impositis deprauare, et obtegere. Eachelní et ni, á, é, adj. v. tachlowi.

* Rachla, i, f. v. Rachel. Rachlár, a, m. opifex fornacalis, fornacarius, figulus, ollarius, i, m. der Öfenmacher, Hafner: kályha-tsináló, fazékas, fazék - gyártó. Par.Páp. Syn. 5rnčár. 2) calefactor, is, m. Heizer, kályha - fütö. Syn. Rurić, Pecar, boh. Ručič, Topić. Eachlárčin, a, e, adj. poss. fornacalis opificis (figuli) uxoris, der Ofenmacherinn (Hafnerinn) gehörig, kályha - tsinálónéé, fazékasnéé. Syn. Grnčarčin. 2) calefactricis, der Heizerinn gehörig, kályhafütönéé. Syn. Euriččin, pecár= čin, boh. Fučiččin, topiččin. Rachláreňí, á, n. v. Rachlárstwi. Fachlárit, il, ím, V. I. imp.

lar: fornacalem opificem (figulum) esse, agere: ein Ofenmacher (Hafner) seyn, das Ofenmacherhandwerk (die Hafnerei) treiben: kályha - tsináló (fazékas) mesterséget üzni. Syn. hrnëárit. 2) calefactorem agere, esse: ein Heizer seyn, kályha, fütőnek lenni. Syn. pecárít.

Rachlárka, i, f. uxor opificis fornacalis (figuli) die Ofenmacherinn, Hafnerinn: kályhatsinálóné, fazékasné, fazékas felesége. Syn. 5rnčárka. 2) calefactrix, icis. f. die Heis zerinn, kályha - fütöné. Syn. Rurička, Pecárka, boh. Ručičta, Topička. Rachlárňa, i, f. officina fornacalis (fornacaria, figlina) des Ofenmachers (Hafners) Werkftätte, kályha - tsináló műhely,

fazékas mühely. Par. Pdp. Syn. Rachlárská Robnica, 5tn čárňa. Eachlárow, a, e, adj. poss opificis fornacalis, figuli: dem Ofenmacher (Hafner) gehörig, kályha - tsinálóé, fazékasé. Syn. hrnčárow. 2) calefactoris, dem Heizer gehörig, kályha fütöé. Syn. Eurićow, pecarow. kachlárowáňí, á, n. v. kachlárstwi. tachlárowať, rowal, rowal, rugem V. I. imp. rug: v. kachlárik, kachlárski adu. fornacalium opificum (figulorum) more, nach der Art des Ofenmachers (des Hafners) hafnermäßig: kályhatsináló (fazékas) módon. Syn. hrnčársti. 2) more calefactorum, heizermäßig, nach der Art der Heizer: kályha - fütök módgyára, kályha - fütő módon. Syn. Eurički, pecárski kachlárstí, á, é, adj. fornacales opifices (figulos) adtinens figulinus, figlinus, a, die Ofenmacher (Hafner) betreffend, kályha kályha tsinálókat (fazekasokat) illető, fazékasi. Syn. hrnčárstí. Rachlárské Remeslo: v. kachlárstwi 1 Nro. 2) ad calefactores pertinens, die Heizer betreffend, kályha - fütöket illető. Syn. turičtí, pecárití.

um:

Rachlárstwi, á, n. figlina, ae, f. figlinum, i, n. opificium fornacale (figlinum) das Ofenmacherhandwerk, Hafnerhandwerf: kályha - tsináló mesterség, fazékas - mü. Par. Páp. Syn. 5rnčárstwi, kachlárské (hrnčárské) Remeslo. 2) conditio (servitium) calefactoris, der Heizersdienst, (stand) die Heizersstelle: kályha - fütö szolgálát, kályha - fütéssel - való élelem. Syn. Rurićtwi, Pecárstwi, boh. Ručičtwi, Topičtwi. Rach

Radowitost, i, f. v. Rach. Račica, i, f. anas, atis, f. Varr die Ente, Aente: kátsa, rétzé, vulg. Račena, boh. Rachna, Račice.-Račica diwoká: anas fera (sylvestris) Anas Boschas Linn. wilde Ente, vad kátsa, vad rétze. Račica Siwoká le tela zwisoka, Suhag, dobri Strelec, strelil geg do Boka. Odstrelil geg Rridlo, i prawu Nožičku: horko zaplakala, fed la na Wošíčku. Milí mocni Bože! us sem dolétala: us sem moge milé Deti docho wala. moge drobné Deti na Ramenei fe8d, kalnu Wodu pigú, drobní Písek ge8a.) Domácá kačica: anas domestica Linn. jahme Ente, Bahmente: házi kátsa, szeléd rétze. Wo dňá lerná Račica: v. Rrehar. Ralila, ata, n. dem. Plur. nom. ata, gen. cat: v. Rača (ata) † Račice, f. v. Račica. tačicí, á, é, adj. ex anate, anatinus, a, um: von Enten, kátsából való. Syn. tačací boh. kachňí. Račicí 30b: rostrum anatinum, Enten schnabel, kátsának az orra, kátsa orr. Račicá Noha: pes anatinus, Entenfuß, kåtsa- láb. Račice kridlo: ala anatina, Entenflügel, kátsaszárny, ta čicé (boh. tachňí) Maso: v. Račacina. Račicé Perí: penna (pluma) anatina, Entenfeder, kátsa toll. Račicé Wagce: ovum anatinum, Entenei, kátsa-tojás. Račicé Scafti: fortuna anatina Plaut. 2) anates adtinens, anatarius, a, um : die Enten betreffend, kátsákat illető. boh. tačičí. Orel kačicí: aquila anataria (i. e. persequens anates) Plin. H. N. Falco Haliaefos Linn. Entenadler, Entenstößer: kátsa-sas. Račicí Pef. canis anatarius,

Račička, i. f. dem. anaticula, ae, f. Cic. das Entchen, Aents chen, kleine Ente: kátsátska, kis kátsa. Syn.Račka, vulg. Ročenka, boh. Rachňička, Račka. Račicňík, u, m. Zelina: Spotíček. lemna minor. Linn. En= tengrün, Entengrüße, Entenlinse, Wasserlinse: vizi lentse. Syn. wodná Rafa, kačací Ze= lenec. 2) v. manna.

Račin, a, e, adj. poss. Catharinae, der Käthe gehörig, kataliné. Syn. Račeňin, vulg. Ratin, Raticin, Ratusin, Rattusin, boh. Ráčin. † táčin, a, o, adj. poss. idem. Racir, a, m. haereticus, i, m. der Kezer, Irrgläubiger: eretnek. Syn. Odtrženec, 6d. wrženec, Wiwrženec: Prov. I tacir gest twoy Bližňí: haereticus quoque est proximus tuus, auch der Irrglaubiger ist dein Mitmensch, eretnek - is felebarátod.

† Racíř, e, m. idem. kacírčin, a, e, adj. poss haereticae, der Kegerinn gehörig, eretnek személyé. Syn. odtržňičin, odwrznicin, wiwržničin. Racírek, rka, m. dem. ex Racir.

Račírek, rta, m. dem. v. táčerek.

Racírka, i, f. haeretica, ae, f. Kegerinn, eretnek személy. Syn. Odtržnica, Wiwržnica, Ödwrźńica.

Racítka, i, f. idem. Facírow, a, e, adj. poss. haeretici, dem Keher gehörig, cretneké. Syn. odtržencow, od. wržencow, wiwržencow.

ta.

Facititi adu. haeretice, feßerisch, eretnekül. Syn. pokacírsři. kacírski, á, é, adj. haereticus,

a, um feßerisch, eretneki. Racírské Rňíža: haeresiarcha, Keserfürst, eretnek feje. Eacititi, á, é, adj. idem. Racirstwi, á, n. haeresis, is, secta, ae, f. dogma haereticum; Keserei, eretnekség, hamis (tévelygő, hit ellen-való) tanítás. Syn. Blúdwe Wire. + Racítstwi, n. idem. Racírstwo a, n. collect. haeretici, die Kegern, eretnekek. † Racířstwo, à, n. idem. Račka, i, f. dem. et Ráča: v. Račenka. 2) v. Račica, et Račička. 3) vulg. v. Ščica. *kačkaní, á, é, p. c. v. tač. towani.

*Račkání, á, n. v. Račkowáňí. *taikat, al, ám V. 1. imp. ag: v. Falkowat.

* kačkowani, á, é, p. c. V. twákaní.

* Rackowáňí, á, n. v. Rwátání, 3 Nro.

*kačkował, kowal, kugem V. I. imp. tug: v. twátať 3 Nro. Ras, Se, f. cadus, i, m. Plaut. Virg. Hor. lacus, us, f. Liv. Vitruv. Ovid. Cic. amphora, orca, tina, ae, f. sinus, us, m. sinum, semicupium, labrum (vinarium, aquarium). i, n. der Ständer, Zober, die Stände Tonne, ein groses Faß, oder jedes größere Gefäß zur Aufhebung flüssiger Dinge, be= sonders des Weins, vulg. Boding: kád, szőlő nyomó dézsa. Syn. Lagtra, Zbar, boh. Gbel, Ruf, Lát, Tuna. Reč 3 Mustu, a z wrelég kasi (newiwarená, neporádná ) oratio de musto, et lacu fervida Cic. ungercimtes (noch junges, nicht verbrausetes) Reden: helytelen (mustós, még jól ki nem

forrtt) beszéd. Aliud est Wandla. 2) mira tekúcich Weci: cadus, i, m. Rhen. Fann. mensura 12 congios (seu 72 sextarios) continens: ein gewisses Maß flüssiger Dinge, bor mérő veder. boh. Tuna. 3) Ras Zlata, boh. Tuna zlatá: centum millia auri, eine Tonne Goldes, d: i. hundert tausend: tonna arany, az az, száz ezer.

Radár, a, m. v. Bednár. Fadárčin, a, e, adj. poss. v. bednárčin.

Radárka, i, f. v. Bednárka. ́ kadárow, a, e, adj. poss. v.

bednárow.

kadárskí, á, é, adj. v. bes Snárstí.

Radarstwí, á, n. v. Bednárstwi. tase? adu. qua? wo, qua? wo, woher,

wohin? wodurch? merre, mellyfelé? Par. Páp. vulg. fasel, boh. kadi, kúdi. Usus. Rase len domow chosis? (boh. Xadi par hosis domů.) quá soles ire (venire) domum? wo pflegst du dem nach Hause zu gehen? merre jársz (szoktál járni) haza? Rase pog8es? qua ibis? wo gehst du denn shin? merre (hová) mégy? Par. Páp. Rase ale sa tam i8e? qua itur illuc? wo geht man denn hin? merre járnak (mennek) oda? Newím, ka8e? nescio, qua? ich weiß nicht, wo? nem tudom, merre (mellyfelé)? može blúsiť, kase (fa mu) chce: licet illi vagari, qua velit Cic. er kann herumstreichen, wo er nur will: ott járhat, a' hol akar. Par. Páp. Prou. Cewi, kade f toñopi: v. konopa. Radečka, i, f. dem. cadulus, laculus, sinusculus, i, m. kleiner Ständer, kleine Stän de: kádatska, dézsátska. Syn.

La=

*Radečka, i, f. idem. Radečkár, a, m. v. Bednár. kadečkárčin, a, e, adj. poss. e, adj. poss. v. bednárčin. Radečkárka, i, f. v. Bednárka. kadečkárow, a, e, adj. poss. V. bednárow.

kadečkárstí, á, é, adj. v. bednárstí.

RaSečkárstwi, á, n. v. Bed= nárstwí. kasekolwek adu. quacunque, quaqua, quaquaversum (-sus) wo nur, woher nur; wohin nur, allenthalben hin: akár merre, valamelly - felé. Par. Páp. Syn. tasestolwek, bárs (cotas, trebas) kase, vulg. taSeltolwek, boh. kadikoli, kudikoli. Usus. tasekolwek ise, dosi: quacunque iter facit Cic. proficiscitur, ambulat: wo er nur hin weißt, geht: valamelly - felé mégyen. Par. Páp. kasetolwek (kSekolwek) fa dotkne: qua qua tangit, wo er nur hin greift, valamit ér. Easel? adu. v. Ease. * ka8elkolwek

adu. V. Fa8e

kolwek. kasení, á, é, p. c. suffitus, suffumigatus, a, um: geräuchert, beräuchert: füstöltt, füstöltetet, ki-füstöltetett. Syn. wikaseni zakasení, boh

Fúčen. Radení, á, n. suffitus, us, m. suffimentum, i, n. sulfitio, suffumigatio, nis, f. das Räuchern, Beräuchern, des Geruchs wegen: füstölés, szag - tétel, ki-füstölés. Syn. Wika8eňí, 3akasení, boh. Rúreňí. 2) fumificatio, suffumigatio, fumo oppletio: das Rauchmachen, Räuchern, Beräuchern: füstölés. 3) nom. Verb. ex tasiť

fa: fumatio, fumigatio,. fumi eruptio: das Rauchen, Rauchgeben füstölgés. Syn. Rútení, † Radeč, e, f. Usit. in plur.. kadeře, gen. det: v. Ručera.. † kadeřawé adu. v. Eučerawe. † Radečawec, wce, m. pagus bohemicus, ein Dorf in Bunz lauer Kreise, tseh- falu. Radeřáwek, wta, m. v. Russ čeraweç 1. Nro.

† Radečáwéňí,. n. ex Radeča, weti: v. Ručeraweňí 1 Nro. 2) ex kaderawiti: v. kučečeňi. † kadeřaw'ęki, w'el, wím: v. kučerawet.

† kadeřawi,á, é, adj. v. tus čerawí.

† kadetawiti, il, ím: v. tučes rawit, tučerit.

† Radečawňík, a, m. v. Ručerawňít.

† Radečawost, i, f. v. Ručerawost.

† Radeče, gen. det, f. pl. v.

Ručera.

† Radečeňí, n. v. Ručereňí. † kadeřiči, il, ím: v. kučeriť. tasezkolwek adu. v. kasekolwek. † kadi adu. v. kase. Rasidelko, a, n. dem. et Ra

Sidlo. 2) v. Rasidelnička. Rasidelnica, i, f. thuribulum (tur.) Liv. thymialerium, ì, n. acerra Cic. Virg. ae, f. das Weihrauchfaß Weihrauchgefäß, Rauchfaß, Räucherfaß; die Rauchpfanne, Weihrauch pfanne: Geschirr, wo Weihrauch angezündet wird: temjénező Par. Páp. füstölö. Syn. Ra-Sidlo, Ruridlo, Rasitedelni