rozhodovala ve věcech sporných v první instanci vůbec. Soudci byli povinni souditi podle zákona Božího. Vedle výboru mužů byl v obci i výbor obstárlých panen a vdov. Ty měly dozor nad mravy služebných dívek, jakož i nad mravy žen, jejich oděvem a chováním se ku čeledi. Přísnějších dozorkyň ani býti nemohlo. Z nich voleny byly i hospodyně neženatým kněžím. Manželský sňatek byl zrušitelný v případu, v kterém jej ruší také církev na Východě. Kdo svou ženu neb nevěstu zabil, nesměl v nižádné manželství více vstoupiti. Smlouva o manželství, byť i de praesenti, neměla právné platnosti, leč by bylo manželství tělesným obcováním dokonáno. Jestliže jedna strana k Bratřím přistoupila, mohla i hned nový sňatek uzavříti, dozvěděvši se o nějaké překážce. Prvotnému učení navzdor dovolovala se přísaha ve věci spravedlivé a dopuštěno, státi se vojínem k rozkazu králově, ač byla-li by válka spravedliva, některé ale obchody se zakazovaly.") Z popisu toho zajisté vidno, že měla kázeň Bratří do sebe velmi mnoho vábného pro karaktery mravné: avšak zapříti nelze, že Bratří u věcech víry na nejvýš lehkovážně své konfesse měnili, vada to, kteráž i u jiných sekt se nalezá, o čemž nás usvědčuje zvláště výtečný biskup z Meauxu, Jakob Bossuet ve svém spisu „o změnách církví protestantských." O změnách, jakých Bratří připouštěli ve věcech víry, svědčí s důstatek ta okolnost, že za 160 roků svého trvání 50 vydání o své konfessí učinili, z kterých as 20 od sebe se liší i formou i obsahem. 2) Mezi všemi konfessemi Bratrskými jest ale nejpamátnější ta, kterou v roce 1535 vydali, a kterou se velice f 1) Gindely Geschichte der böhmischen Brüder I, 1-94, 2) Gindely, ibidem I, 37. chýlí k učení Luterovu. Lutr sám byl Bratřím přízniv, a napsal již do předmluvy apologie r. 1533 Bratřími vydané, ač v ní se děje řeč o opětování křtu, následující úsudek: Gar oft habe er gewünscht, genau die Lehre der Brüder, die man Pikarden nenne, kennen zu lernen, nun sei ihm die Gelegenheit geboten. In manchen sei ihre Redeweise(!) von der seinigen verschieden, allein sie seien doch der biblischen Lehre sehr nahe und er könne sie für nichts anderes denn seine Brüder ansehen.") Abychom tudíž seznali učení Bratří z konfessí Luteranům příznivé, a zároveň se přesvědčili, jak se liší celé ústrojí bratří i od Luteranů i Helvetů, nahlédněmež do ní blíže. Snad že se přesvědčíme, že as záměna Luterské a Helvetské konfesse za bratrskou z roku 1535 tak snadnou by nebyla. 1. O principu náboženských pravd dějí Bratří, že uznávají celé písmo, čili veškeré knihy, jakož se ve vulgátě nalezají, za kánon křesťanského náboženství; oni věří, že písmo jest nadchnuto Duchem Božím, a tentýž Duch ze jest vykladačem jeho. Tentýž Duch otvírá i smysl i rozum písma, a vzbuzuje a dává věrné služebníky, kteřížby vyvolenými jeho nástroji byli.2) Pismo jest netoliko zdrojem náboženství, ale i důstatečným pramenem, bez něhož žádný známosti spasitelné o Bohu ani víry ani přístupu k Bohu míti nemůže, neboť ono vše v sobě zdržuje, což k učení a správě církve jakož i ku spáse jest potřebno.3) Z té příčiny jest víra, že jsou písma Duchem Božím nadchnutá, a že vůli Jeho cele a místně obsahují, počátek a základ křesťanského náboženství.*) Spisy však sv. doktorů, zvláště těch, kteří byli hned 1) Ibidem. I, 223. 2) Art. I. §. 1. et §. 2. 1) Ibidem. §. 2. 4) Ibidem. §. 3. v prvotní církvi, jsou prý vhodny a užitečny, ale jen potud, pokudž se srovnávají s písmem a nejsou jemu odporny.1) Učení tedy katolické, že kromě písma i božská tradice jest rovně závažným zdrojem víry, zavrhují očividně Bratří konfessí svojí, tím spíše se ale sjednávají s Luterány a Helvety. Nebot ti veskrze za úhlavní artikul svého vyznání to považují, že písmo jest jediným a výlučným pramenem náboženských pravd. 2) Zejmena formula konkordie: „Primum toto pectore prophetica et apostolica scripta V. et N. Testamenti ut limpidissimos purissimosque Israelis fontes recipimus et amplectimur et sacras literas solas unicam et certissimam illam regulam esse credimus, ad quam omnia dogmata exigere et secundum quam de omnibus tum doctrinis, tum doctoribus judicare oporteat." (Decl. solid.) Avšak ač se Bratří sjednávají s protestanty v učení o realném principu víry, nesouhlasejí s nimi nikoliv, předloží-li se otázka: zdali všecky ty posvátné knihy, jak se ve vulgatě nalezají, by měly vestrze ku bohoduchým býtɩ přičteny čili nic. Bratří odpovídají kladně, protestanti se ale ve svých symbolických knihách nepřiznali, které z knih písma Božího by posvátnými býti soudili, jen toho se dotýkajíce, kterak prý staří bedlivě šetřili rozdílu mezi knihami, které mají do sebe autoritu víry, a těmi, které slouží pouze ku vzdělání věřících (apogryfy). K apogryfám čítají ze Starého Zákona všecky deuterokanonické knihy t. j. takové, jež sice drží kánon Alexandrinský, nikoliv ale kánon Palaestinský. Kromě těch se nelíbila reformátorům epištola sv. Jakuba, a proto ji nazval Wittenberský reformátor slaměnou. 1) Ibidem. 2) Art. Schmalkald. art. II. Confess. Helv. I. §. 1. Confess. Helv. II. cap. I. Co se týká výkladu písma, učil Lutr zprvu, že Duch Boží sám výlučně působí v člověku, aby slovům písma porozuměl: později však chtěl míti, že písmo jest nejenom důstatečným, ale i zúplna jasným pramenem víry, tak že prý sebe samo nejvýborněji vykládá. Slyšme jenom, kterak se o tom vyjádřuje: „Wenn euch Jemand von ihnen antastet und spricht: Man muss der Veter auslegen haben, die Schrift sey tunkel, solt ihr antworten; es ist auf erden kein klarer Buch geschrieben, denn die heil. Schrift, die ist gegen alle andere Bücher gleich wie die Sonne gegen alle Licht, sie reden solch ding nur, dass wir ihre Treumpredigen glauben sollen. 1)" Ve svém spisu naproti Erasmovi Rotterodamskému tvrdí Lutr, že v písmě nic není temno, což by ku spáse naší věděti třeba bylo; že písmo v těch věcech není zcela jasné, to rozhlásili prý po světě Sofisté slepí, blázniví a hloupí. 2) Seznav ale, že se písma naproti němu chápají i odpůrcové jeho, vyznal, kterak písmo vyšší jest nad všeliký rozum lidský, i kdyby člověk byl sebe pilnější, učenější a světější.3) Helveté vypůjčili sobě od Lutra tu domněnku, že písmo samo jest svým nejlepším vykladačem, k čemuž že není ničehož více zapotřebí, leč vzíti rozum do hrsti, a užívati pilně pomůcek hermeneutických.*) Kterak by se dalo učení toto vtěsnati do schránky Luterské a Helvetské soustavy, nižádný by vyložiti nedovedl. Nebot podle té nemůže člověk ve věcech náboženství nic, docela nic než blouditi, a hle tu najednou vykázána mu ta věru titanská úloha, vykládati přesně slovo Boží! Nyní však se zdají pravověrci augsburského a helvetského vyznání za to míti, že jest Duch Boží takořka přivázán k slovům 1) Auslegung des 37. Ps. viz Buchmann Symbolik I, 207. 2) Lutherus de servo arbitrio. Buchmann Symbolik. I, 207. *) Confess. Helv. I, §. 2. Confess. Helv. II. písma, tak že čtenáře netoliko osvěcuje, ale i posvěcuje. Odtud snad má také původ svůj bibliolatrie protestantův. Výkladu Otcův sv. pranic sobě neváží Lutr, zvláště vadí-li mu u výkladu evangelia jeho o víře nástrojné (de fide sola justificante). On praví o nich: Autoritas patrum susque deque facienda.1) Proto se i chlubí, že nic nedá ani na tisíc Augustinů, na tisíc Cyprianů, nebo na tisíc církví. „Non curo mille Augustinos, mille Cyprianos, mille ecclesias.") On i těmi opovrhuje, o nichž dí, že prý s ním za jedno jsou. Tertulliana srovnává s Carlstadtem3), Origena činí vyobcovaným z církve a odevzdává ho samému satanáši.*) Cyrill, Jan Chrysostom a jiní otcové, byvší na sněmu v Efezu v r. 431, byli prý oškliví a revoluční lidé.5) Chrysostom prý byl pouhý tlachač, v jehož spisech prý mnoho sice křiku, ale málo vlny.") Řehoř Naziancký prý nic řádného nenapsal.") O sv. Tomáši Aquinském dí Lutr: „Nil ad nos Thomas.") „Er (Thomas) ist eine theologische Missgeburt, wie andere mehr.") Er ist ein Brunn und Grundsuppe aller Ketzerei, Irrthum, und Vertilgung des Evangelii, wie seine Bücher beweisen."10) V kázaní, jež měl v r. 1522 (von den Heilthumen), dí: „Dem Thoma Aquinatum mahlt man die Dauben ins Ohre, ja ich mein, es sei ein junger Teufel gewest." Zkrátka: Lutr ve své skromnosti se vypíná nade |